OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Celkom v pohode. Album je určite na viac počutí, len ta stopaž a obohrate riffy to moc kazia.
Koľko bodov išlo dole za zbytočného rozprávača, toľko sa vrátilo za IT Crowd:-D
u mna opat KLENOT v tvorbe CoF
Hohó! Tak takové album si nechám líbit! Není sice tak barevné jako předchozí (což je dáno zřejmě jeho konceptem, který si ještě budu muset nastudovat, neboť se jeví jako poměrně zajímavý), ale to mu rozhodně není na škodu. Znatelně přidali na rychlosti a už z toho netrčí Mercyful Fate. Nejlepší kousky: Shat Out Of Hell (výborná sypačka na úvod), Death Of Love (takovéhle duety můžu), The 13th Caesar, Ten Leagues Beneath Contempt a titulní. Rovněž mezihry a charismatického vypravěče (Hřebíkáč z Hellraisera) beru jako pozitivum. Album, které se v diskografii COF neztratí!
Zaplať PánBůh... Příjemné překvapení po desce Thornography, to byl propadák
Když jsem toto album slyšel poprvý, tak mé srdce zaplesalo, že po předchozím Thornography nahráli COF trakovýto nářez. Nový bubeník kapelu nakopl opravdu hodně. Neříkám, že Adrian byl a je špatnej bicman, ale spíš mu poslední dobou nějak začala docházet u COF invence a přijde mi, že desky prostě ve studiu "nějak" sterilně odmlátil a šel domu. Nicméně bubeník není v kapele všechno a když nejsou dobré nápady, tak to moc nezachrání. Je to lepší než předchozí deska, ale stále platí to samé - přílišná stopáž skladeb, kde se omejlaj dokola nudné kytarové riffy a jen občas se v tom vyloupne nějakej pěknej nápad. Struktura skladeb je většinou klepačka, tupa tupa, klepačka,tupa tupa, středně tempá pasáž s nějakou to atmo vsuvkou a zase dokola - to samo nic proti- ale nějak tam postrádám fakt něco nápaditějšího. Kdyby se skladby ( a tím celé album ) zkrátily, tak by to hned bylo o něčem jiném. Takhle už člověk ke konci kouká na hodinky, jestli už to skončí a nebo to rovnou vypne. Ale abych nebyl jen kritický, tak je musím pochválit za třetí pomalou skladbu The Death Of Love, která se mi hodně líbí ( ale taky bych tam ty repetice ubral ).
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Nadšení,... to je momentální pocit z tohoto dílka. Už teď je mi jasné, že hodnocení časem upravím, každopádně takhle přesně jsem si představoval album, které mělo následovat po "Midian". Možná by ve stádečku ubylo černých oveček, ale fandové sledující kariéru kredlíků třeba od "Principle..." nemuseli tak dlouho čekat na desku, která by stála za to. Došlo k nutnému posunu, ale tímto albem se u mě pomyslný vagónek s nákladem hnusu dostal zpátky na koleje. PLUSY: Vynikající rytmika díky Martinu Škaroupkovi (sem tam sleduji diskuze na zahraničních fórech týkajících se COF a brzy bude možná legenda N. Barkera zapomenuta. Škaroupka se stává velice oblíbeným. Ale samozřejmě to není jen o image. prostě to šlape. Vytáhnul bych také basový part. Sice jednoduché, ale vkusné linky - skvěle nazvučené! Dani dle mého názoru nahrával po třech slovecj a proto to v mnoha místech zní jako za starých časů, kdy bylo co obdivovat. na koncertě to opět bude hrůza míchaná s mrčením kdykoli hlasivky nebudou chtít spolupracovat. Celkově je pro mě hlavním plusem koncept alba, téma, i to, že mi deska evokuje mé nejoblíbenější "Cruelty..." což naopak mnoho lidí nemůže vystát. Nejde o nic převratného. Často jde slyšet násilné lepení nápadů, kde se to šiklo. Ale celkově to šlape a v to jsem po několika posledních "letech mimo", nedoufal. MÍNUSY: Tlačení orchestrálních rejstříků tam, kde by určitě i dnes fungovaly staré synťácké pazvuky, které jsem miloval v 96'-98' třeba u Euthanasia, Ethereal Pandemonium, Immortal Tears atd. "Godspeed..." trpí délkou skladeb a pár hovadinama v textech,... ale nějak extra jsem to nestudoval, spíš se tomu dá těžko rozumět :-) Další mínus je zcela otřesný artwork bookletu, ten jsem nepochopil zcela. Už mi ty rádoby 3D animovaný koniny lezou krkem.
Sameho ma prekvapuje ako ma to bavi pocuvat. :)
Ale jo... po předchozích hodně hubených letech se snad opravdu blýská na lepší časy. Délka alba je sice hrozná, ale jinak se to dá celkem v pohodě přežít...
-bez slovního hodnocení-
Tohle album už mě nějak nebaví. Skladby jsou nevýrazné a dobré nápady široko daleko nikde.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.