OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
Dobré album :o)
Průměrné album průměrné kapely....
Špatný
Zbytocne dlhe trochu skratiti na nejakych 50 min a niektore pasaze ktore uz pozname z minulosti vymazat alebo prerobit a bolo by to za 10. ale naozaj je tu viacero lepsich albumov aj ked stale lepsi album ako ten pred nim
konečně pořádný album, čekání po letech se vyplatilo
-bez slovního hodnocení-
Godspeed On The Devil's Thunder nastupca thornography prijemna zmena citit ducha starsich dosiek midian a nymphetamine
Tak mne sa dostala do rúk verzia s bonusovým CD kde sú trochu iné verzie skladieb z normálneho CD (Death Of Love, The 13th Cesar). Zrovna obe menované sa mi lúbia najviac, je tam cítiť poriadny nápad aj atmosféru. Na bonusovom CD sú ešte ďalšie tri dobré skladby, ale nemám potuchy ako sa volajú. Budem to teda hodnotiť ako dvoj CD. No zbytok mi zrovna zaujímavý neprišiel, ale oceňujem zvýšenie kvality oproti poslednému Thornography. Je to asi dané použitím orchestra, miestami invenčné klávesy, kapela pridala na melodickosti, je tam aj epickejšie vyjadrenie hudby Cradle...Zároveň sa však nepodarilo vymaniť z istej klišovitosti, skladby sú zbytočne dlhé, je tam veľa podobných postupov ako v minulosti, Daniho spev je stále silovejší a miestami sa spevák doslova trápi. Hudobne je to medzi Nymphetamine a Thornography, ale na môj najoblúbenejší album to zdaleka nemá. Takisto je tu do očí bijúce kopírovanie soundtracku k filmu Hviezdna brána. Čudujem sa, že na to nikto nepoukázal. Ak to kapela nechce zabaliť, nech je to aspoň na tejto úrovni.
od midianu najlepsi album :)
Celkom ma tento album potesil, predoslim dvom albumom som sa nevenoval. Ale na dusk..to nema ani nahodou.
-bez slovního hodnocení-
po otřesných věcech jako nymphetamine či thornography konečně něco co se dá poslouchat
...nemohu dát víc, jsou tady lepší alba, kurevsky lepší alba...
Po "sračkovitých" albech konečně něco, co mne zaujalo, i když musím říci že ne na poprvé. Z vícerým poslechem, jak tak koukám, si ale nedělal hlavu nejeden zdejší čtenář - recenzent.... Sorry, ale i ta samotná hlavní recenze je strašná...Jakoby hodnotící ani nevěděl co má napsat, plác* ...ale to je jedno už. I když vím, že sám osobně, bych to lépe nenapsal. Tak se omlouvám za kritiku, je to můj názor...(Ty vole, ty živá vystoupení !?! Přemýšlím, kde je chyba! No sorry,ale asi v Danim...a kurva mohly by si to taky občas nazvučit!)
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.