OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tak tu mame nove album Cradle of Filth, ktere svou delkou opet trha rekordy a to je podle me snad jedine minus na teto desce, i kdyz docela dost velke minus. Jinak album je velice poslouchatelne s dobrymi napady a pripoctu-li k tomu opravdu excelentni bici naseho rodaka Skaroupky,tak z toho vychazi opravdu kvalitni album az na tu jiz zminovanou delku, kvuli ktere musim snizit o par bodiku svoje hodnoceni.Ale oproti dvema predchozim velice slabym album je to doslova obrozeni.
Damnation v bečkové kvalitě. Skladby jsou povětšinou velice nudné pouze s náznakem solidních nápadů. Líbí se mi úvodní sypačky s velice dobrými riffy, které bohužel pohřbývá 10000x omletá tupa tupa středně tempá pasáž a Danyho nechutný vokál. Docela mě šokuje, jako dlouholetého fanouška této kapely, hodnocení některých čtenárů ve stylu klenot cod, 10/10, nebo návrat ke kořenům. Žádný návrat se nekoná a nikdy konat nebude, protože to je holt jiná kapela než před lety. Deska je lepší než Thornography rozhodně, ale ne než všemi kritizovaná Nymphetamine. Dokonce nemůžů ani označit nejlepší skladby, ale pouze skladby, které obsahují solidní nápady, protože žádná skladba nedokáže zabavit celou stopáži. Takže slušné pasáže se objevují ve skladbách Shat out of hell, Tragic kingdom, 13th caesar či Honey and sulphur. Dávno mrtvá kapela, nezbývá než si pustit klenoty Dusk..,Cruelty či Vampire. To byly jiní muzikanti, jiná muzika a jiné ambice. Bodík navrh na Martina, kterému moc přeju, že se dostal do tak komerně úspěšné kapely a hlavně, že umí tak skvěle hrát na bicí.
-bez slovního hodnocení-
Ale joo, proč nee ...
-bez slovního hodnocení-
Keď to počúvam, tak to neznie zle, ale hodinu po vypnutí si nespomeniem na žiaden zvuk z albumu.
Nenapadá mě jediný důvod, proč dát vyšší jak průměrné hodnocení.
-bez slovního hodnocení-
ja si to az tak rad neposlechnem
-bez slovního hodnocení-
Paradoxne prvý album COF čo som počul... Staršie veci sú lepšie, ale toto si poslechnem rád
-bez slovního hodnocení-
Rozhodně kvalitnější než předchozí dva tfujtajblíci.
-bez slovního hodnocení-
já myslím, že je to dobré album, to minulé si už asi nepustím, ale tohle už má zase šťávu
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.