THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ako povedal Pedros, po BP kvapku slabsi...
Po Blackwater Park kapku slabší, ale stejně ještě o milion světelných let dál než většina ostatních kapel.
A podle mě je to Blackwater Park přes kopírku. Je to zhruba to samý, jenom už zlehka převařený, a taky tak nějak jednotvárnější, a i když to furt je dobrý... totiž mě by vlastně docela stačilo, kdyby to byl jednoduše Blackwater Park přes kopírku. Jenže ono se to v průběhu kopírování vždycky nějak jakože převaří, holt to kopírování bez toho nejde.
:) Nudne album nudnej kapely...kto má počúvať tie nezmyselné 15 minútové "kompozície"? ...také album by som zložil za pár dní...a ten trápny deathový rev, to mám akože rešpektovať?...veď sú smiešny...
-bez slovního hodnocení-
Jé to užasný CD :o)) ... Poslední dobou ho poslouchám relativně často ! ;o))
Nadhera.
Prostě Opeth
taky pekny :)
Z.V.U.K.O.M.A.L.B.A.
Jejich zřejmě nejtvrdší album. Dalo mi dost práce se do něj dostat, ale o to lepší je potom pocit zjištění, jak je tahle muzika geniální...
žádné zklamání po Blackwater park! Naprosto nářezové pasáže, manifest atmosféry.
-bez slovního hodnocení-
Sice mozna ne tak UPLNE dokonaly jako BWP, ale kdyz pomyslim, co vsechno ma 9, musim dat desitku.
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.