OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jsou hry, které hrají chlapci pouze v útlém věku. A pak jsou další, co spoustě z nich vydrží i přes pubertu, dospívání, zkrátka zahnízdí nastálo v jejich střapatých makovičkách, ať už je do nich mlátí sebevětším kladivem. Takoví pak přihlašují svá rachitická těla na vojenská gymnázia, podepisují po základní vojenské službě, pravidelně sledují seriál „Chlapci a chlapi“, zkrátka dělají všemožné vylomeniny. Říká se tomu ZELENÁ VLNA MOZKU. Osobně sice k tomuto univerzálnímu typu nepatřím (byť kupříkladu trampoty paragána Kouby mám shlédnuté snad patnáctkrát a nesmrtelnou Rodenovu hlášku: „Běž do mašiny!“, vám odříkám pozpátku třeba i o půlnoci), nesbírám bodáky ani helmy z První světové, neobdivuji krásy automatických zbraní, avšak trocha toho televizního střílení mi rozhodně nevadí. A když už mají svištět kulky, tak proč ne rovnou od nejelitnější policejní jednotky rychlého nasazení?
S.W.A.T. je zrovinka v akci (i v kurzu, jen mrkněte do království počítačových her, kde se to podobnými jednotkami jen hemží), příslušník Jim Street (Colin Farrell a tedy hlavní klaďák) spolu se svým parťákem Brianem Gamblem (Jeremy Renner) neuposlechnou jasného rozkazu a divokou akcí ohrozí život jedné ženy. Za následek to má pochopitelně vyhazov, jenže náš fešný hrdina Jim nepohrdne prací ve skladu s vidinou šťastného návratu mezi vyvolené, zatímco Brian na všechny hrdě plivne a ještě stihne nového skladníka obvinit ze zaprodanosti. Čas plyne ve šťastném pucování kvérů až jednou dorazí proslavený, leč neschopným šéfem nemilovaný, velitel Dan „Hondo“ Harrelson (pochopitelně Samuel L. Jackson) s úkolem najít a vycvičit novou pětici prvotřídních policistů. Už je to tady, ze skladníka máme řidiče a oblíbené námluvy adeptů (tolik populární již od dob „Sedmi statečných“) mohou začít. Že se do týmu kromě obligátního černocha musí dostat i žena, to už je americkou tradicí. Vždyť co kdyby film promítali třeba vojandám nebo feministkám?
Pokud vám zápletka přijde šedivě klišovitá jako myší kožíšek, nezoufejte, on totiž ve stejném duchu pokračuje celý film. Přes nezbytný výcvik jednotky a zkoušky (zlý a nepřející šéf připravil zvlášť těžký chyták s uneseným letadlem, ale náš klaďas podobná letadla zná a tak použijí šachtu, kterou se může protáhnout pouze žena, což únosci nečekají a blablabla...) tu máme první velkou akci. A ejhle, mezinárodní mafián non plus utra je náhodně zadržen policejní hlídkou při dopravní kontrole. Při deportaci stihne vykřiknout do kamery, že kdo ho dostane z vězení, tomu vyplatí 100 miliónů dolarů a při naivitě americké populace se určitě nepodivíte, když se s osvoboditeli v tu ránu roztrhne pytel. Policejní konvoj je napaden a rozmetán, ovšem to by nesměli být naši filutové, aby s ním neposlali pouze návnadu a skutečného teroristu nepřeváželi tajně sami. A schválně, kdo uhodne co bude dál? Zrada z vlastních řad? Správně, jak jinak. Únosce a hlavní padouch bývalý parťák? Jistě, čekal snad někdo někoho jiného? Klidným tempem za asistence výbuchů a honičky podzemím metra se dostáváme do šťastného finále, kdy správná parta zvítězí a i drsná policistka (v civilu samozřejmě šťastná a milující svobodná maminka) si oddechne, jenže S.W.A.T. nikdy nespí.
Máte-li rádi vojáčky nebo alespoň hraní na si na ně, bude se vám to zřejmě zamlouvat. Jinak ovšem nejběžnější akční film, co může být. Nechce si hrát na umění (alespoň tedy doufám), ovšem od počátku průhledná zápletka, laciné dialogy i stokrát jinde použitý děj a situace jej shazují na pomyslném žebříčku ještě níž. A ještě jedna neodpustitelná věc - naprosto chybí milostná scéna! Že se nestydíte, páni scénáristé a přitom byla tak hezká příležitost.
Máte rádi klišé? Máte rádi střílení a hraní si na vojáky? Berte S.W.A.T. Vystřílí vám do mozku svůj krátký příběh a je navíc tak ohleduplný, že kromě předvídatelného děje a častého pocitu deja-vu po sobě nezanechá vůbec nic.
3 / 10
Vydáno: 2004
Vydavatel: Columbia Pictures / Original Film / Camelot Pictur
Stopáž: 117 min.
S.W.A.T. [USA 2003]
Režie: Clark Johnson
Scénář: David Ayer a David McKenna
Kamera: Gabriel Beristain
Střih: Michael Tronick
Hudba: Elliiot Goldenthal
Hrají: Samuel L. Jackson, Colin Farrell, Michelle Rodriguez, LL Cool J, Brian Val Holt, Jeremy Renner, Josch Charles, Oliver Martinez...
Nic...
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.