Současné špička instrumentálního výpravného postrocku YNDI HALDA je dalším trestuhodně opomíjeným subjektem, který bychom měli připomenout v okurkové letní sezóně. A to i v případě, že recenzovaná nahrávka již oslavuje narozeniny dortem se třemi svíčkami. Kapela, která vznikla krátce po miléniu, dokázala na svět dostat zatím pouze jedno plnohodnotné album, nicméně pokud by se už těmto Britům nepovedlo nic dalšího, dá se říci, že se velmi hluboce podepsali na poli instrumentálně postrockových kapel. Jejich jemný scénicky orientovaný rukopis koketuje s ambientem i moderními klasickými autory. „Enjoy Eternal Bliss“ zní místy jako vynikající filmový soundtrack. Vzpomínám si, že se mi při prvním poslechu vybavily scény z Ki-Duk Kimova díla „Jaro, léto, podzim zima… a jaro“. Hudba jakoby přesně naplňovala přídavná jména, kterými lze častovat tento film. Jednoduché, živé, klidné, vzdušné a přece plné životní moudrosti, duchovní meditativní esence, která má sílu drtit a ničit, stejně jako probouzet z věčného spánku mrtvé. Deska „Enjoy Eternal Bliss“ je intimější než MONO a výpravnější než MOGWAI, také se sluší říci, že mnohem jemnější, což lze připočíst na vrub všudypřítomným houslím a mnohým dalším nástrojům, jenž dobarvují specifickou atmosféru tohoto alba. Pokud hledáte svůj vnitřní klid, nelze nalézt mnoho lepších zvukových kulis.