Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Už ma nebaví písať o ďalšej kapele, o ktorej sa vie, že má najlepšie za sebou, a keby odišla pred pár rokmi, odišla by so cťou. Lenže kúzlo NEUROSIS ukrývajú práve starecké šediny, vráskavá koža, chrapľavé hrdlá a hlboké zárezy na palici života. Väčšmi si vážime ľudí, čo si zažili veľa, ak im navyše môžeme veriť každú jednu vetu. Myslím, že práve preto je nová výpoveď Američanov schopná ustáť porovnávanie s minulosťou. Tým viac, že si drží vysoko nastavený štandard a dokáže ho prekonať.
Pocta tradícii
Ubehli dva roky, odkedy sa Scott Kelly a Steve Von Till vydali naprieč Európou po stopách predkov a koncertov v nezvyčajných miestach, kam sa veľká kapela nedostane. Len málokomu by vtedy napadlo, že spomienkový predmet, ktorý si odniesli z trnavskej Synagógy, bude tvoriť ústredný motív obalu ich nového albumu.
Prastaré šípy sú napokon pekným symbolom vzrastajúceho záujmu NEUROSIS o minulosť; „Honor Found In Decay“ je skrz-naskrz tradičný aj v postupoch a nástrojoch, ktoré majú nahrávku spestriť. Nie je však len ďalším albumom NEUROSIS, ako by sa mohlo zdať. Rovnako ako šíp, tiež dokáže bodnúť a zavŕtať sa naozaj hlboko – a zakaždým spôsobiť novú bolesť.
Nauč sa nebyť pod kontrolou
Počúvajte pozorne. Noví NEUROSIS majú v sebe presne to, čo chýba novým SWANS: tiež vedia, ako znieť sakramentsky dobre, ale na rozdiel od SWANS nepôsobia nikdy strojene a chcene. Neviem, či to pripísať načúvaniu srdca miesto mozgu, o ktorom nám Steve Von Till rozprával po koncerte v Trnave. Pravdou je, že pesničková štruktúra „Honor Found In Decay“ nemá čím prekvapiť, dá sa predvídať a aj tak je devastujúca presne v momentoch, v ktorých byť devastujúca má.
Druhá skladba „At The Well“ je jednou z najlepších, aké kedy NEUROSIS zložili, a pritom až na gajdy obsahuje všetko, čo by ste od skupiny čakali. Folkový úvod a stred názorne ukážu, prečo je sólová tvorba oboch frontmanov úžasná iba v kontraste s metalovou ťažobou, nie osobitne, a zlostný vír z konca skladby zase zhodí zo stola úplne všetko, až si treba na pár sekúnd vydýchnuť a spomaliť tep.
O to viac potom vynikne príjemné prekvapenie v „My Heart For Deliverance“. Jej dobrotivá, ľahučká gitara a klavír pretnú post-metal v niečo, čo znie ako zmierenie sa so životom.
Ak by mali NEUROSIS odpískať hudobnú kariéru, práve toto by bol ten moment, kedy by mali skončiť, zbaliť sa a odísť, lebo lepšie to už byť nemôže. Albumy sa ale nekončia po troch skladbách. A tento našťastie obsahuje aj ďalšie výborné nápady, ktoré nepustia pozornosť z rúk na dlhé minúty – až do zle odhadnutého úvodu predposlednej položky. Aj to iba dočasne.
Pochodeň stále horí
Post-metal môže byť v roku 2012 formálne vyčerpaný a na ústupe, NEUROSIS sa to netýka. S dvojicou päťdesiatnikov na čele dokážu odohrať strhujúce koncerty a vytvoriť album, ktorý s ľahkosťou funguje celistvo aj v jednotlivostiach. Nemusia sa porovnávať so zásadnými počinmi z minulosti, hoci fanúšikovia budú logicky vzhliadať hlavne k nim, a nemôžu byť obvinení z obyčajného epigónstva.
„Naše dedičstvo môže byť poistené iba vtedy, ak budeme naďalej spaľovať minulosť a sadiť semiačka v jej popole,“ zaznieva v propagačnom videu k novinke. Kým ešte pred piatimi rokmi zostával priestor pre pochybnosti, či stojí za to páliť mosty a posúvať sa ďalej, dnes je jasné, že pochodeň stále horí. NEUROSIS rozdrvili pochybnosti na prach.
1. We All Rage In Gold
2. At The Well
3. My Heart For Deliverance
4. Bleeding The Pigs
5. Casting Of The Ages
6. All Is Found... In Time
7. Raise The Dawn
Již dlouho tvrdím, že u NEUROSIS není střední cesty. Buď vám očarují duši nebo se poslouchat vůbec nedají (nic si z toho nedělejte, ono to musí přijít samo, nelze se nutit).
Pokud budou pořád vydávat, tak jsem si jistý, že to vždy budou fascinující zhudebnění těch nejskličujících pocitů a to jak představitelných, tak i těch nepředstavitelných.
Pohlcující hypnóza, očistná bolest, krutá upřímnost, strhující uvěřitelnost, srdce pulsující v drážkách ... letos „Honor Found In Decay“
NEUROSIS to radši zabalí než aby měli hrát jinak.
15. října 2012
RIP
9 / 10
Jednou jsem někde četl, že pokud chcete v životě opravdu něčeho dosáhnout, musíte to udělat do třiceti let. I Einstein všechny své velké objevy zvládnul do třiceti. Nová deska NEUROSIS do této teorie vytváří trhlinu. I padesátnici totiž mohou udělat desku, o kterou se dnes snaží zástupy lidí i o třicet let mladších. A Klypso dobře popsal proč. Tím důvodem jsou hluboké vrásky, prach, pot a krev. Možnost neohlížet se vpravo a vlevo a věřit této kapele každou notu. To je dneska celkem vzácnost. Co na tom, že vokály po technické stránce (hlavně pak skladby typu „Origin“) nesou podobná stigmata jako naivistické rozpité kérky na rukou Scotta Kellyho. NEUROSIS to jinak neumí a je tomu tak dobře. Tady jsou důležité zcela jiné věci.
14. října 2012
Z HODNOCENÍ ČTENÁŘŮ
中 號的身體 2
7 / 10
Absolutny suhlas s FATHERTIME.
Asi len dodam, ze nazvucenie vsetkych nastrojov je skvele s prirodzenym zvukom, ale vokal ja fakt slabucky, kedysi to odsypalo o dost dravejsie...
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.
Místy tak trochu těžkopádný death metal, který ale sází jak na zajímavé technicky neotřelé provedení, tak na dusivě temnou atmosféru. Pekelný vokál navíc dodává na dramatičnosti. U mě to celkem funguje.
Instrumentální postrocková klasika, která příliš nerozvlní stojaté stylové vody, ale má tu správnou jemnou atmosféru a i díky drobným přesahům například do progrockové či jakoby cinematic sféry nenudí. A to u současného post rocku není málo.