Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Už ma nebaví písať o ďalšej kapele, o ktorej sa vie, že má najlepšie za sebou, a keby odišla pred pár rokmi, odišla by so cťou. Lenže kúzlo NEUROSIS ukrývajú práve starecké šediny, vráskavá koža, chrapľavé hrdlá a hlboké zárezy na palici života. Väčšmi si vážime ľudí, čo si zažili veľa, ak im navyše môžeme veriť každú jednu vetu. Myslím, že práve preto je nová výpoveď Američanov schopná ustáť porovnávanie s minulosťou. Tým viac, že si drží vysoko nastavený štandard a dokáže ho prekonať.
Pocta tradícii
Ubehli dva roky, odkedy sa Scott Kelly a Steve Von Till vydali naprieč Európou po stopách predkov a koncertov v nezvyčajných miestach, kam sa veľká kapela nedostane. Len málokomu by vtedy napadlo, že spomienkový predmet, ktorý si odniesli z trnavskej Synagógy, bude tvoriť ústredný motív obalu ich nového albumu.
Prastaré šípy sú napokon pekným symbolom vzrastajúceho záujmu NEUROSIS o minulosť; „Honor Found In Decay“ je skrz-naskrz tradičný aj v postupoch a nástrojoch, ktoré majú nahrávku spestriť. Nie je však len ďalším albumom NEUROSIS, ako by sa mohlo zdať. Rovnako ako šíp, tiež dokáže bodnúť a zavŕtať sa naozaj hlboko – a zakaždým spôsobiť novú bolesť.
Nauč sa nebyť pod kontrolou
Počúvajte pozorne. Noví NEUROSIS majú v sebe presne to, čo chýba novým SWANS: tiež vedia, ako znieť sakramentsky dobre, ale na rozdiel od SWANS nepôsobia nikdy strojene a chcene. Neviem, či to pripísať načúvaniu srdca miesto mozgu, o ktorom nám Steve Von Till rozprával po koncerte v Trnave. Pravdou je, že pesničková štruktúra „Honor Found In Decay“ nemá čím prekvapiť, dá sa predvídať a aj tak je devastujúca presne v momentoch, v ktorých byť devastujúca má.
Druhá skladba „At The Well“ je jednou z najlepších, aké kedy NEUROSIS zložili, a pritom až na gajdy obsahuje všetko, čo by ste od skupiny čakali. Folkový úvod a stred názorne ukážu, prečo je sólová tvorba oboch frontmanov úžasná iba v kontraste s metalovou ťažobou, nie osobitne, a zlostný vír z konca skladby zase zhodí zo stola úplne všetko, až si treba na pár sekúnd vydýchnuť a spomaliť tep.
O to viac potom vynikne príjemné prekvapenie v „My Heart For Deliverance“. Jej dobrotivá, ľahučká gitara a klavír pretnú post-metal v niečo, čo znie ako zmierenie sa so životom.
Ak by mali NEUROSIS odpískať hudobnú kariéru, práve toto by bol ten moment, kedy by mali skončiť, zbaliť sa a odísť, lebo lepšie to už byť nemôže. Albumy sa ale nekončia po troch skladbách. A tento našťastie obsahuje aj ďalšie výborné nápady, ktoré nepustia pozornosť z rúk na dlhé minúty – až do zle odhadnutého úvodu predposlednej položky. Aj to iba dočasne.
Pochodeň stále horí
Post-metal môže byť v roku 2012 formálne vyčerpaný a na ústupe, NEUROSIS sa to netýka. S dvojicou päťdesiatnikov na čele dokážu odohrať strhujúce koncerty a vytvoriť album, ktorý s ľahkosťou funguje celistvo aj v jednotlivostiach. Nemusia sa porovnávať so zásadnými počinmi z minulosti, hoci fanúšikovia budú logicky vzhliadať hlavne k nim, a nemôžu byť obvinení z obyčajného epigónstva.
„Naše dedičstvo môže byť poistené iba vtedy, ak budeme naďalej spaľovať minulosť a sadiť semiačka v jej popole,“ zaznieva v propagačnom videu k novinke. Kým ešte pred piatimi rokmi zostával priestor pre pochybnosti, či stojí za to páliť mosty a posúvať sa ďalej, dnes je jasné, že pochodeň stále horí. NEUROSIS rozdrvili pochybnosti na prach.
1. We All Rage In Gold
2. At The Well
3. My Heart For Deliverance
4. Bleeding The Pigs
5. Casting Of The Ages
6. All Is Found... In Time
7. Raise The Dawn
Již dlouho tvrdím, že u NEUROSIS není střední cesty. Buď vám očarují duši nebo se poslouchat vůbec nedají (nic si z toho nedělejte, ono to musí přijít samo, nelze se nutit).
Pokud budou pořád vydávat, tak jsem si jistý, že to vždy budou fascinující zhudebnění těch nejskličujících pocitů a to jak představitelných, tak i těch nepředstavitelných.
Pohlcující hypnóza, očistná bolest, krutá upřímnost, strhující uvěřitelnost, srdce pulsující v drážkách ... letos „Honor Found In Decay“
NEUROSIS to radši zabalí než aby měli hrát jinak.
15. října 2012
RIP
9 / 10
Jednou jsem někde četl, že pokud chcete v životě opravdu něčeho dosáhnout, musíte to udělat do třiceti let. I Einstein všechny své velké objevy zvládnul do třiceti. Nová deska NEUROSIS do této teorie vytváří trhlinu. I padesátnici totiž mohou udělat desku, o kterou se dnes snaží zástupy lidí i o třicet let mladších. A Klypso dobře popsal proč. Tím důvodem jsou hluboké vrásky, prach, pot a krev. Možnost neohlížet se vpravo a vlevo a věřit této kapele každou notu. To je dneska celkem vzácnost. Co na tom, že vokály po technické stránce (hlavně pak skladby typu „Origin“) nesou podobná stigmata jako naivistické rozpité kérky na rukou Scotta Kellyho. NEUROSIS to jinak neumí a je tomu tak dobře. Tady jsou důležité zcela jiné věci.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!