OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Mě se novinka celkem líbí, ale starší tvorba mi prostě připadá lepší (a určitě to není kvůli nějaké nostalgii).
Já jsem taky spokojenej (a to dost), jen to asi z mýho postu neni poznat :-)
Jsem rád že nejsem tak náročný posluchač jako ti podemnou, abych s nostalgií vzpomínal na časy před mnoha lety, které se nikdy nevrátí. 8-)
Osobně jsem s novinkou hodně spokojený, tak jako jsem byl i se Sin/Pecado a The Antidote.
Jestli se to vůbec kdy povede...doufám, že jo.
Souhlasím. Omega White se celkem dobře poslouchá. Alpha Noir mě zase tak moc nebere, ale zase je to o dost lepší než třeba Memorial. Celkový dojem je u mě relativně pozitivní, ale vrátit se ke kvalitě prvních tři alb se Moonspell ani tentokrát nepodařilo.
Obě cd obsahujou (až překvapivě) dobrej materiál...Alpha Noir občas zbytečně tlačí na pilu a je to sem tam křečovitý, jak za každou cenu chtějí hrát metal, ale Omega White to svýma střednětempýma skladbama bohatě vynahrazuje...myslim, že poslouchatelný to rozhodně je (víc, než bych čekal).
Alpha Noir / Omega White je to príjemné počúvanie, ale nie som Moonspell-ák a ani jeden album od nich nevlastním aj keď si ich každý počin vypočujem od mcd z '94, ale tento album ma celkom prekvapil, pekné melódie a príjemná uvoľňujúca hudba - atmosféra... prvá vec čo ma napadla pri počúvaní, tak to bola hlasová podoba (farba) a aj melódie z nemeckou skupinou Scream Silence, z ich prvých albumov...
To limitko Alpha Noir/Omega White vyzerá neskutočne vymakane. Už sa teším, kedy si to pustím.
Recenzia na nové 2CD Alpha Noir/Omega White sa náhodu nechystá?
Tuhle desku jsem nebyl schopný ani doposlouchat. Fakt jsem nesnesl pomyšlení, že autoři tohoto nudného kolovrátku kdysi natočili báječný "Irreligious". Ale to už je opravdu dávno. Neměl jsem odvahu poslechnout si cokoli od Memorial výše.
Jj, wolfheart je nejlepší, ale tohle se taky dobře poslouchá
Tak jako poslouchá se to pěkně, ale nějaký vysoký umění to taky není. nejlepší od téhle kapely je Wolfheart.
Marco: "no na rozdiel od mnohých na druhej strane nemám problém ani s takým-Sin Pecado" naopak, tady většina vyvyšuje právě "Sin Pecado"
Osobne mám od ,,mesačného kúzla" najradšej album-Wolfheart,no na rozdiel od mnohých na druhej strane nemám problém ani s takým-Sin Pecado!Memorial je dobrý album,aj Night Eternal,aj keď páni už majú svoj zenit zjavne za sebou!
Když už seš jeho takovej fanda, tak aspoň napiš správně název alba Irreligious.
podla mna super vec !
Chlapci trepete 2 na 3. Je to geniálny album a piesen Finistera je skrátka majstrovské dielo. Samozrejme nič pre fandov Napalm Death, alebo Dream Theater či Xasthur. Ja som ich prestal počúvať po vydaní albumu Irreligion, Sin Pecado bol ich najhorší počin, Andidote uplny prepadák, ale ked som počul tento album neveril som vlastným ušiam. Album je velmi nápaditý, charakteristický zmenami nálad, velmi dobre sa počúvajú dvojkopáky, a spôsob hry na gitaru mi pripomenul Morgoth a začiatky 90. rokov. Odporúčam každému. Po Irreligion a Wolfheart naj album od Moonspell. A je mi veľmi chytľavý, výborný je aj klip k Finistere, pozrite na www.youtube.com.
thethief - [14.7.2008 21:08]
tak to samozrejme ano, to jsme si jen nerozumeli :o)
Můžete držet huby?! Na podzim nastupuju na výšku, první ročník ekonomky bude plný matiky a já k vůli vám zjišťuji, že si ze střední už skoro nic nepamatuju... :(
thethief: bacha na Kňourka, ať tě nezabanuje s určitým koeficientem pravděpodobnosti při ose X
Jako teda že to bude furt sinusoida, to nezmění, ale bude to vyhovovat tomu, jak to má Stray :-)))
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek