OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
Predajnost je predajnost a fanusikovia tiez zrejme nemali svatu trpezlivost. Slovo dalo slovo, hlavy dokopy a vznikol album, ktory sa pozvolna vracia do metalovych kolaji. Na spev Andiho Derisa som si musel chvilu zvykat ale to mu neupiera talent. Nielen spevacky ale i kompozicny. Album ma drive, dost chytlavych skladieb s hitovym potencialom ( Sole Survivor, Mr. Ego), celkom prijemny zvuk a schopnost zaujat i viac krat. V ramci novej Deriovskej ery za osem.
Album Master of the Rings radím v diskografii kapely na 3. miesto (za Dark Ride a Keepers II.). Veľkou devízou tejto platne sú silné piesne, ktoré fungujú prakticky kedykolvek. Zo všetkých spomeniem prekrásnu baladu In the Middle of A Heartbeat s nádhernou vybrnkávačkou a mimoriadne silnou atmosférou. Andimu to spieva náramne a jeho prejav je velmi prirodzený. Celé album má taký svojský sound, hudba je na pomery kapely pomalá, ale čo na tom keď sa album môže pýšiť takými skvostami ako napr. Perfect Gentleman (nenormálne chytlavá vec), Why (skvelá nosná melódia), či Mr. Ego (pekne vygradovaná) a Secret Alibi (ten spevavý refrén z hlavy nedostanete:). Úsmev navodí aj tak trochu bláznivá Take Me Home. A na záver musím spomenúť perfektnú prácu bicmena Uliho Kuscha. Svojou pestrou hrou vyplní každé miesto na albume.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Od Perfect gentleman po Take me home mě album neuvěřitelně sere. Ale zbytek alba je famózní a Still we go hledá ve tvorbě dýní i teď těžko soupeře. Jo, a Deris pro mě bude vždycky lepší frontman pro Helloween než Kiske.
-bez slovního hodnocení-
Myslim ze Helloween nasli adekvatnu nahradu aj ked M.Kiske to nikdy nebude. dobre pocuvanie
S novým zpěvákem se zbavili lodyhovitého hlasu, jinak slušný a zdvořilý hevík. Skladba The Game Is On připomíná pohádkové melodie ve stylu Svěrák - Uhlíř.
Az do Dark Ride najlepsi album Helloween s Derisom.
-bez slovního hodnocení-
Hudba je stále kvalitní, ale počínaje tímto albem mě Helloween přestávají zajímat jako skupina. Důvod je asi jasný: jmenuje se Andi Deris. Stejný důvod, proč mám rád Pink Cream 69 ( odešel Deris,přišel David Readman). Ale i tady se najdou dobré fláky jako Where The Rain Grows,Why?, nebo Secret Alibi. Jen škoda toho zpěvu, za ten půl bod dolů.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.