NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Zatimco tady zaznelo oznaceni naivni na konkretni placku Moonspell, vy jste oznacili za naivni COF (netvrdim ze nejsou)... podle mne par desek od COF prevysuje Wolfheart v kazdem smeru - takze priste konkretne...
abyss má dnes vycházky nebo co?
Ta moje poznámka k CRADLE OF FILTH se záměrně nesla ve stejně zobecňujícím duchu jako označení "Wolfheart" za naivní. Z jediného důvodu, který jsem již zmínil: ve slově "naivní" cítím příliš kritického podtextu. I když není "naivní" jako "naivní" - Michael Moore je naivní a je to kus debila, "Denim & Leather" od SAXON je taky naivní, ale je to nesmrtelná "metal anthem".
Zajimave... Ja napr. prvni tri desky CRADLE OF FILTH zeru a spise nez naivni mi pripadaji eroticke. Stejne jako napr. Wolfheart od MOONSPELL. Ostatne je pravda ze v zakladu jsou sexualni pudy primitivni.
Jasně, moje chyba - ale ta mírně negativní konotace tam je. Na to jsem reagoval.
terminus: "naivny" a "smiesny" su dve rozdielne veci ;)
brácho, kašli na to a poď dom
V tom případě se nicméně neshodneme už v základu - já na "Wolfheart" nic tak úsměvného nevidím. Jde asi o empatie k žánru, ke stylu... Někdo se usmívá při MOONSPELL, já se zas válím smíchy při CRADLE OF FILTH.
spise nez Leprosy -> Scream Bloody Gore
Na navrate ku korenom MOONSPELL je smiesne to, ze mi to pripomina, ako keby Chuck Schuldiner po "Sound Of Perseverance" natocil album v duchu "Leprosy"..
Co neznamena, ze "Leprosy" je zly album.. Je akurat naivny, presne ako "Wolfheart".
Co je na kořenech legračního? To by mě zajímalo. A pokud vám pije tahle forma "reklamy" krev, nemám nic proti tomu, ať ten můj příspěvek smažete. Nejde mi ani tak o reklamu, jako o upozornění na názor "z druhé strany" názorové, ne zinové.
to s mne netyka - ja jednak nejsem trouba, jednak reaguji vtipne :-)
sorry, dado :-)
vike pojď jdeme jinam:)
Akorát nevím jestli zabanovat "inzerenty" anebo místní trouby, kteří mají potřebu nevtipně reagovat na každou blbost. Uvidíme.
až budoou moonspell pridavat k pracim praskum, bude to jeste horsi
dame fotbalek proti Abyssu?
ta reklama nám tu nějak začíná bujet
dádo???
ty koreny jsou ale dost legracni :-)
To čumím...
Nikdy předtím jsem tohle nepraktikoval, ale protentokrát si dovolím upozornit ctěného čtenáře na svou vlastní recenzi na "Memorial" v magazínu Abysszine.com - ne snad, že bych byl narcistní (reklama jednoho serveru na jiném se mi vesměs příčí), nicméně mě překvapilo, s jak chabou a odmítavou odezvou se deska na Metalopolis setkala. Já ji vnímám přesně naopak - jako oslnivý návrat ke kořenům a aktualizaci dříve objevených postupů kapely.
A proto jsem to shrnul do čtyřech řádků, abych vám tady moc nezabíral místo :-)
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.
Vložit diskusní příspěvek