NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
kverd: přesně tak
Terminus: Srovnával bych všechny filmy Michaela Baye mezi sebou a všechny filmy Ingmara Bergmana mezi sebou, chápeš?
Memorial vs Butterfly FX
Souhlasím s michnou nevidím důvod proč by nebylo možné srovnávat různá alba jedné kapely (byť s poněkud odlišným vyzněním). Z mého úhlu pohledu je "Memorial" v porovnání s "Butterfly FX" výrazně slabší ve všech jeho ohledech. Prvoplánovaně tvrdý, rádoby strašidelný, ale ve výsledku prázdný a nudný - tenhle model fungoval v roce 1995 ale mezitím uplynulo 11 let a myslím, že by na to měl být brán daleko větší zřetel. K dobru je, že MOONSPELL alespoň ždímají svou vlastní tvorbu a neopisují tablatury svých kolegů, ale i tak je to na ně prostě slabé.
Srovnávat si můžeš cokoliv, klidně BURZUM a ANATHEMU, ale chce to poněkud rozdílný přístup. Anebo máš stejná kritéria na, řekněme, filmy Michaela Baye a, já nevím, třeba Ingmara Bergmana?
BAN!
lebo medved
Pořád je to Moonspell, tak nevím, proč bych to nemohl srovnávat?
To jsou dvě odlišné desky. Srovnávat poslední tři desky je OK, neboť tam se kapela pokoušela o totéž. Ale Butterfly.. je úplně jiný případ. A tudíž nelze říct, zda lepší nebo horší než Memorial.
welcome to album death match arena :-)
Anup: Memorial zvítězit nad Butterfly effectem? No to snad nemyslíš vážně?
juraj, ty to necítiš
Jedná recenze, kterou jsem zde četl k Moonspell a se kterou souhlasím je k albu Wolfheart, ale opravdu jsem nepochopil recenzi k Darkness and Hope, k Antidote a k Memorial... Darkness and hope bylo absolutně bez šťávy. Antidote mi přišlo absolutně jasné a typické album od této kapely, Memorial považuju za pokračování Wolfheart... Když hodnotíte nejenom znění, ale i stránku výkonosti, tak Memorial musí jasně zvítězit za poslední 4 alba...
vike: No právě, Moonspell tam tehdá měli snad největší odezvu? Nechápu...
michna > lide jsou ruzni, treba odzivaji a nechapave odkrouti hlavou Dark Gambale a Samael, aby se mohli odvazat na megaMrdce jako Flowing Tears :-)
Když to posunu do obecnější roviny: co v metalu se dá brát vážně? A ta přežvýkaná vata má směřovat k "Memorial"? To znamená aplikaci schématu "pokud se kapela nikam neposouvá, tak stojí čím dál víc za prd"? A "Moonspell se stali masove uctivanymi jeste nez vydali opravdu slusnou desku" - můžeš to časově upřesnit. Která je "slušná deska" a odkdy jsou teda "masově uctívání"? Ta angličtina u Ribeira je (byla) problém, to je fakt, nicméně textová stránka (i v angličtině) mi ten nevalný dojem z výslovnosti přebije. Nechci vypadat jako mega-ortodoxní fanda MOONSPELL, ale nějak se pořád nemůžu naladit na vaše chápání téhle kapely.
Solidní sranda byl i ten jejich koncert po Wolfheartu na Metalmanii v Ostravě - tehdy jsem naprosto nekriticky žral veškerý metal, ale při vystoupení Moonspellu jsem se fakt musel smát.
jj zminil jsi ty "originalnejsi" flaky, kde clovek i semo/tamo primhouri ocko... u te x-krat prezvykane vaty to ale bije do oci resp trha usi...
moj dojem z "Wolfheart".. zda sa mi, ze najsuverennejsie (a teda najmenej naivne) mi ta doska znie, akonahle spievaju po portugalsky, resp. portugalsky znejuce motivy.. skvele skladby su aj "Vampiria", ci "Erotic Alchemy" a "Midnight Ride", no tie sa dnes podla mna nedaju brat prilis vazne.. porovnatelny album, ktory je opakom naivity "Wolfheart" -> "Bloody Kisses" od TYPE O NEGATIVE..
Respektive jsem mozna chtel pripomenout fakt, ze Moonspell se stali masove uctivanymi jeste nez vydali opravdu slusnou desku...
Darkmoor: To vis, obcas potrebujes provetrat :-)
Abyss je z řetězu urvaný nonstop.
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.
Vložit diskusní příspěvek