NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
maj sa, už jsi brutal
terminus: v citatoch, ktore som pastol..
maj sa, uzi si brutal..
v-dur: Predvazania sa? Jako v čem? Opravdu jsem zde nabyl dojmu žabomyší války, jedu raději na Brutal. Adieu.
naozaj
„To jsou dvě odlišné desky. Srovnávat poslední tři desky je OK, neboť tam se kapela pokoušela o totéž. Ale Butterfly.. je úplně jiný případ. A tudíž nelze říct, zda lepší nebo horší než Memorial.“
„Pořád je to Moonspell, tak nevím, proč bych to nemohl srovnávat?“
„chce to poněkud rozdílný přístup... máš stejná kritéria na, řekněme, filmy Michaela Baye a, já nevím, třeba Ingmara Bergmana?“
„Srovnával bych všechny filmy Michaela Baye mezi sebou a všechny filmy Ingmara Bergmana mezi sebou, chápeš?“
„srovnávat můžeš cokoliv, ale chce to argumentaci. Ne jen napsat A je lepší než B. To je ono pověstné srovnánání jablek s hruškami. SLAYER je lepší než NAPALM DEATH. DIMMU jsou lepší než CRADLE.“
obcas by to chcelo menej predvadzania sa a viac pocuvania, aspon teda pokial mi ide naozaj o diskusiu :)
Je to bonus na Darkness And Hope (nie na vsetkych vydaniach)
P.S. Vlastně... neškodila by nějaká recenze Joy Division...
Drobný nevinný dotaz: Moonspell prý překopali "Love will tear us apart" od Joy Division. Ale namám zdání na jakém albu či singlu či na čem vlastně... Nemáte někdo tucha?
další mrdka "debata"
:-) žabomyšia vojna, dreckus sa vrátil v plnej paráde
Konečně kloudné slovo. Základ toho, proč sice rozumím tomu, co říkáš, ale nesouhlasím je jeden: já tvář "Memorial" nevidím jako krok zpátky. Použití starých postupů není automaticky krokem zpátky. Jistě - ty písně mají povětšinou sktruktru "starých známých" MOONSPELL. Já ji ale vnímám jako dokonalou - jako dokonalé vyjádření toho, co MOONSPELL vždy hráli, říkám tomu "esence MOONSPELL". A ačkoliv, jak jsem nazančil dříve, nejsem ortodoxní fanda téhle kapely, rozhodně "jim to baštím". Ta deska je pro mě gejzírem agrese a zda je ten gejzír poněkud old-school pro ně není kritériem. VENOM jsou taky old-school a jakou mi s "Metal Black" udělali radost. Myslím si, že "Memorial" se bude za deset let poslouchat se stejěným nadšením jako "Wolfheart" a nebude ani třeba výmluv na zub času.
Terminus: Já jsem 100% zastáncem vývoje, ale tohle není vývoj, ale krok zpátky (v čase). MOONSPELL se neposunuli vpřed nebo jinam ani nerozvinuli nebo neprohloubili to, co obsahovaly předchozí desky. Oni šli zpět - celková kompozice skladeb se vrací o 11 let - tomuhle se přece nedá říkat vývoj. Od moderně a současně znějících nahrávek přešli k (hrubě řečeno) "upírsko-vlkodlačímu gotickému modelu" a tohle jim teda v roce 2006 nebaštím. Člověk si pustí "Wolfheart" a různé neduhy, které v tom materiálu slyší hodí na vrub času - je to odraz doby (deska se pak samozřejmě jeví kladně - je to kus metalové historie), ale na vrub čeho chceš hodit neduhy "Memorial", který vyšel letos? Je jasné, že má lepší produkci (ještě aby ji neměl), ale hudebně nabízí pouze aktuálně zahraný výluh z vlastní minulosti a to mi nestačí.
nektere organismy se zivi - s prominutim - hovny a nemusi svuj jidelnicek/vkus pred nikym obhajovat...
Nemohu nic jiného než upřímně poděkovat za slova rovnou od srdce. Anebo odjinud?
btw mnoho uspechu v dalsich skvelych clancich pro nemene skvely abyss
máš recht.
ještě napíšu, že je škoda na tuto mrdkou plýtvat jakýmikoliv slovy a že speciálně teď nemám čas ani chuť se v podobných hovnech babrat, takže doufám, že se chytneš a budeš vykřikovat něco o tom, jak už těmi slovy dávno plýtvám, navíc nejsem ani schopen obhájiít svůj negativní názor objektivními argumenty.
Ano, díky za uvedení příkladu: přesně tohle je vykřikování názoru bez schopnosti napsat PROČ. Avšak soudě dle nicku, přesně o tohle autorovi šlo.
strašlivá sračka...
nečekal jsem od té desky vůbec nic, ale přesto mě tahle tragédie doslova omráčila.
do výslužby i s mečícím big bossem, povinně. (i když ten už tam měl jít poté, co skončil se zábavovkama)
Chápu to už od začátku. Snažím se ale naznačit, že jakékoliv dvě věci - ať už od jednoho zdroje nebo ne - vyžadují při hodnocení samostatný přístup k charaktertu každé z nich.
Jak jsem psal - srovnávat můžeš cokoliv, ale chce to argumentaci. Ne jen napsat A je lepší než B. To je ono pověstné srovnánání jablek s hruškami. SLAYER je lepší než NAPALM DEATH. DIMMU jsou lepší než CRADLE. A dál??? Přesto, ani vyřčení názoru, že "Butterly.." je lepší, neboť "Memorial" je "ve výsledku prázdný a nudný", nezní přesvědčivě. Důvod: je to obecn, to se dá napsat o čemkoliv. To, že uplynulo 11 let je pravda - to ale neznamená, že "Memorial" nezní svěže (obecně řečeno). Jak jsem již rovněž zmínil níže - kdyby se hodnotilo výhradně podle mustru "kapela se nevyvíjí = stojí za ****", moc by nám toho k poslechu nezbylo. Já se navíc domnívám, že MOONSPELL se na "Memorial" posunuli - k dokonalejšímu ksichtu hudebního stylu, který sami před těmi 11 lety definovali.
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.
Vložit diskusní příspěvek