Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tak podle mě to King dal! Divine Intervention taky zmáknul sám a je to pecka furt! Pěkně to odsejpá a žádná nuda! 40 min a konec! Žádné neuposlouchatelné utrpení ala Death Magnetic.
Najlepšia skladba na albume a aj to asi tá od Jeffa Hannemana ("Piano Wire"). To veru nie je najlepšia vizitka pán King.
ten novej klip je hodně velkej brutal
s novinkou spokojenost:) ústřední skladby pro mě: Take control, Vices, Piano wire, You against you, Cast the first stone. Zřejmě půjde o album love or hate:)
Tak to má být, každý to slyší jinak! Názory "tak to je a hotovo" neberu.
tak novinka je strašná bieda...
Kurec tady je chytracku!!!!-)))) neco jako pazrava fena tez mudrlant A ONAN
Presne tak! WPB bola určite väčšia pecka ako Repentless. Kerry nemá na to, aby sám utiahol skladateľsky celý album.
Ty si sa s koňom zrazil? Ved novinka je prešpikovana HC až beda :) ...v dobe vydania WPB ste tu každý onanovali nad tým a teraz vraj odpad :D
Přesně, WPB byl polotovar! Gary nahrával dost sól! Je to celkem rozeznat od Kerryho. Nahrával jen sóla, riffy všechny Kerry. Taky mi to připomína Divine. Více thrash a méně hardcore.
Novinka podarená, energická, spev super, zvuk parádička, dokonca gitary lepší zvuk ako na Divine Intervention, 5 posluchov a otvára sa to, žiadna umelá hmota, ani polotovar World Painted Blood.
Jediná výhrada, pustili vobec Gary Holta pri nahrávaní do štúdia???
david ch.: WPB mal hroznu produkciu, napady ale jednoznacne lepsie nez novinka ;) - moj skromny nazor
u mě dobrý
Sedmý poslech a čím dál lepší. Čekal jsem slayer a dostal jsem SLAYER.Spokojenost.
Nesouhlasím! Na minulém albu Jeff byl a žádná sláva to nebyla!
nove album ma vyborny zvuk, vyborne sola (najma holt), bostaph odviedol pracu tiez na jednotku, araya reve ako tur, ale co z toho ked viac ako polovica skladieb je tazka nuda ( od when the stillness comes tazka zyvacka s vynimkou "Piano Wire", ktora je od Hannemana :D), King skratka nema na to aby to sam skladatelsky utiahol.
Vybornee album, silné skladby, pestré, hrubé a některé ani tak neupaluji rychlosti 190 kmh. Nejvíce že všeho si uzivam arayuv vokál, nejlepší zpěv-rev od r. 2001
Pazrava fena je zena!
k Rajmanovi
... dík za radu, ale starej o sebe, je vidět, že máš potíží sám se sebou více než dost.
100% lepší než minule! Veliké překvapení po minulé desce! Ta byla proti téhle lepší demo! Dokonce ani ten Jeff nechybí! Prostě ano, přiznávám, nevěřil jsem už Kingovi a o to větší mám radost! Riffy jsou perfektní.
novinka prijemne prekvapila nie je to nič svetoborne ale ten zvuk je paradny a zatial tiež môžem povedať že ma baví omnoho viac ako WPB
Všeříkající název alba. Delší tvůrčí pauza u ostravských rozhodně neznamená změnu stylu. Na to už jsou v tom svém pevně usazeni a z této pozice orchestrují další palbu ostrých songů, kterým opět nechybí odpich a chytlavé motivy. Tradičně dobrá práce!
Zásady sice nepustí, ale psát shout po prvním poslechu tohoto (záměrně) kostrbatého propletence není lehký úkol. Na druhou stranu jsou to stále ti samí GIGAN se svým živelně-technickým a pořád kreativním death metalem. A také i pro mnohé nestravitelným.
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
Vložit diskusní příspěvek