Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nemysliš vážne? Čo z novinky je lepšie než World Painted Blood, Beauty Through Order, Human Strain, Americon, Psychopathy Red či Playing With Dolls? :) Až po vypočutí Repentless dokážem spätne doceniť počin z roku 2009, a to veru nie je najlepšia vizitka.
Repentless
Za mě spokojenost, zvuk bomba a v porovnání s minulým albem je to o několik tříd lepší.
Pazrava feno skoc si ke sbemu psychiatrivi dosli ti prasky
to demonineco
Cau dedo, jeden mele o zemanovi, druhej kocabovi, ty o online pornu. Jinak receno, zatim vedes, pokud jde u uchylnost prispevku. Az budes mit nejaky postreh ke komentovane nahravce tak se pokus ... Vim bude komplikovane, ale treba to vyjde.. Pokud se neplete ja zatim vyjadruji svuj pohled, byt se ti nepozdsva, tak je pravdivy. To je vse ... Mej se a nepis mi. Nejlepe pak nepis vubec
Ďalší kokotko, ktorého prestalo baviť online porno, a tak sa prišiel vybúriť na Metalopolis....Človeče, zasieraš tu diskusie! Všímaš hele vole? :)
pozdravuji dementa
... a to je vše .. adresát ví :) !
kua zase je tady ten akademik PF ach jj se světem není něco v pořádku když se tady pohybuje pažravá fena bez povolení .....fuck
lepší než WPB a CHI
za mne výrazně lepší než WPB i CHI. Je mi jedno mi, a podle mne obecně vůbec nezáleží, kolik bude nasázeno hvězd. Jde o úplně stejný případ jako maidni :). A já jsem podobně jako u maidnů celkem spokej. Jen nesnesu tupé pomlouvání, či naopak vychvalování. Pouze u odbornému obalu se připojuji k vyhraněným názorům.
Já mám nějraději Slayer z let 80.tých.
Slayer boli pre mna vzdy kapela na preklikavanie skladieb. Ziadny ich album som nikdy neskonzumoval ako celok a rovnako tomu bude aj teraz. Ak "treš" tak pre mna urcite Anthrax a stary Megadeth a tie Testament. Sorry ale Slayer u mna vzdy iba precenovana kapel.....moj nazor a tak ako to pocujem ja.
Budí to zatím ve mně stejný dojem.Dobrá skladba střídá špatnou.
Ale jo, z některých kousků dejchá starej dobrej slayer (take control)(vices)(pride in prejudice). Tak polovina skladeb však nuda. Je to dost na přeskáčku.
Prvá polovica super, druha až na pár momentov takmer o ničom....Zatiaľ asi takto :)
Celej slayer venku
You Against You je taktiež k dispozícií taktiež (heh, vonku máme už takmer polovicu albumu), no nemôžem si pomôcť - toto je slabota jak sviňa. Tento album zatiaľ vyzerá na jeden obrovský pruser :/
no uvidíme
.... je sice pravda, že Slayer patří mezi momentálně nejhumornější seskupení. Již jen jejich "drsná" image v kombinaci s prostým životem zemědělce Aray a mazaného managera Kinga je opravdu neuvěřitelná. Nicméně popron verze Seasons byla mým prvním CD a tak se na novinku zase velmi těším. Po WPB i CHI jsem si říkal, že již to nedám ... ale ...
Trochu jako z diaboli:)
Bostaph parádne šliape v novom songu
První song z nového alba u kterého jsem se nezačal nudit.
Čo hovoríte na nový song?
http://www.blabbermouth.net/news/new-song-premiere-slayers-cast-the-first-stone/
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Vložit diskusní příspěvek