Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
I pod Matterhornem se hraje sympatický black metal. HAN jsou skladatelsky velmi kreativní, mají cit pro catchy melodie, umí skvěle pracovat s atmosférou, moc dobře ví jak skladbu postupně rozvíjet a v závěru ji ještě vygradovat. Dvojka "Olethrus" mi v hlavě rezonuje ještě teď.
Obrovský pokrok oproti "Det Svarte Juv". Jistě, pořád je to old school black metal, nicméně jeho operační prostor je již mnohem širší. MÖRK expandují do všech žánrových koutů a naplno tak využívají svůj potenciál. Na hnilobný odér starých DARKTHRONE si už tak často nevzpomenete.
Další comeback - Amíci AGENT STEEL zkoušejí poněkolikáté vstoupit do téže řeky. S původním zpěvákem J.Cyriisem, jehož vysokanánský hlas je zároveň největší slabinou. Pokud vám tedy nebude víc vadit milionkrát omletý thrash/speed, stejný jako před 35 lety.
Bez servítek předkládaná death/doom bašta, která musí potěšit srdce každého staromilce. I ten zvuk smrdí starými dobrými časy, kdy se tvrdá hudba tlačila jako dělová koule udýchaně do kopce i nekompromisně pouštěla dolů svahem.
Pro náladový post-black metal mám slabost. "Maere" proplouvá nejednou post-rockovou zátočinou, unáší svého posluchače na vlnách melancholického shoegazingu, aby ho v zápětí ještě rozespalého neurvale potrhalo svými tesáky. Vůbec nevadí, že se tak děje skoro hodinu a půl.
Pokud jste naladěni na členitý, přístupnější BM a nadto si libujete v diplomových pracích skandinávských (zejména švédských) žánrových reprezentantů od poloviny devadesátek výše, nesáhnete s DOWNCROSS vedle. A pokud vám navíc sedí melodičtější nota, nemusíte váhat už vůbec.
Raw fucking vomit blackened thrash metalu. Deska utržená ze řetězu, debutující kapela, která jede, jak kdyby tu káru taženou kozly někde ukradla. Ukradla, ale prodává to po svém a s kulervoucím drivem. Satan se usmívá!
Z progu Libanonců jsou asi nejvíc cítit D.THEATER. Až je to škoda, protože kdykoliv odbočí, bývá to mnohem zajímavější poslech (většina z druhé poloviny alba, kde se nápady najednou rozsvítí). Každopádně příjmený kousek, který dalšími poslechy poroste.
Fernando a spol., koncertujte, až to půjde. Nahrávat nic nového (ani coververze) už nemusíte. Připadne mi to zbytečné. Výraznou stopu do historie metalu jste prošlápli a není třeba si kazit reputaci. Děkuji za pochopení.
Stejně jako kolega Marigold jsem ani já neubránil důrazný takedown a pod tlakem nekompromisního RNC ze strany svalnatých švédských paží jsem byl nucen odklepat ještě v průběhu prvního poslechového kola. Jo a Johan Lindstrand u mikrofonu… klobouk dolů, to je pán!
Silné EP. DEUS MORTEM jednoznačně patří ke špičce současného polského BM. Podobně jako regulérní řadovka "Kosmocide" přináší i "The Fiery Blood" divoký, nepřátelský, leč skladatelky vysoce variabilní black metal úspěšně útočící hned na několik cílů zároveň.
Další z mých odchylek k alternativnímu poprocku. Catherine Anne Davies dokáže tvořit procítěné skladby nesoucí se v intencích minimalistické indie pop jemnosti koketující s poprockovou výrazností a post rockovou epičností. Přesto žádné triviální rádiovky.
Netradiční, svěže prohnilé instrumentální spojení doomu, stoneru, space a postrocku. Chlupaté, na jednu výjimku plíživé a hlavně detailně prokreslené sólovou kytarou. Monstrum z hlubin rockového dávnověku přichází z Argentiny.
Moji DSBM oblíbenci na novém EP jen dumají a rozjímají. Oprátku na starý půdní krov tentokráte neupevňují tak lákavým způsobem, aby se posluchač okamžitě jal vyzkoušet komfort jejího osvobozujícího objetí. A to je u tohoto žánru poměrně zásadní problém.
Příslib do budoucna. Jednočlenný projekt z Holandska HELLERUIN útočí zejména na sluchové kůstky příznivců melodického, avšak stále divokého a poměrně neučesaného BM. Debutová deska "War Upon Man" žádnou revoluci nepřináší, nicméně mou pozornost udržuje dokonale.