Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Velmi citlivá ambientně post-rocková čtvrthodinka patří k patří k těm EP, u kterých si přeji, aby trvali minimálně 4x tolik času. Skvěle zaranžovaná pocitovka s klavírem a houslemi je dosud skrytým drahokamem portlandské scény.
Poslouchat tohle album je jako stát v oktagonu s borcem, co vám neúnavně naklepává ksicht jako vánoční řízek a pokoj vám dá jenom ve chvíli, kdy vás strhne na zem a nasadí rear naked choke. Švédské grófstvo nám prostě přispěchalo připomenout, kdo je král.
Netradiční black metal z afghánského Kábulu. Klávesy v metalu moc nemusím, ale tady sině přidávají na výpravnosti a skvěle dobarvují romantizující pasáže. V rámci žánru netradiční deska, která neustále překračuje hranici černokovu a soundtracku k pohádce.
O slovo se hlásí hnus z Joliet. Na stále trvajícím trendu křísícím OSDM vybublala nová kapela CRYPTUM se svým prvním EP a nádherně slizkým coverem. Tři skladby plné hnisu, čirá riffáž a líbezný sound.
Třetí album nových athénských vládců umolousaných vousatých riffů jen o jednu koňskou délku zaostává za jejich výtečným loňským albem „Under Acid Hoof“. Stále se dá bez debat poznamenat, že na hranici stoneru a doom metalu nenarazíte na moc lepších kapel.
Touto jedinou skladbou dokazuje holandská zpěvačka, že po odchodu z DELAIN je zralá na sólovou dráhu. Takovou emotivní baladu její původní skupina nikdy nedokázala vytvořit a i Anneke van Giersbergen může jen závidět, protože její letošní deska je nuda.
Bratia Loefflerovci a ich najnovšie snaženie. Vo dvojici zložiť a nahrať niečo takéto komplexné, v podstate priamočiarejšiu, "popovú" poklonu tvorbe TOOL, A PERFECT CIRCLE či DEFTONES.... neuveriteľné. Jeden z troch najlepších albumov, aké v tomto roku zatiaľ vyšli.
Když už je řeč o splitku "Transmissions of Chaos", neměla by se opomenout i druhá část od Holanďanů CRYPTOSIS. Zručným VECTOR slušně sekundují a také umí hezky v tempu i náladověji hrnout svůj thrash/death. Občas jsem vzpomněl na staré PESTILENCE.
Pokud už tu zmiňujeme nejlepší thrashmetalové soubory dneška, k těm opravdu nej patří i Amíci VEKTOR. A svými zbraněmi (hračská zručnost, přechody z hrubého pytle na křehkou melodickou záplatu) nešetří ani ve dvou kusech na společném splitku s CRYPTOSIS.
Komix nemusím, ale tenhle začal zajímavě (černobílým sitcomem) a každým dalším dílem ubíhal čas po desetiletích, stupňovalo se napětí i otázky. Závěr už opanovala superhrdinská přítomnost za pomoci očekávaných efektů a citovek, až to bylo trochu škoda.
Instrumentální rocková náladovka z nejsevernějšího cípu Chorvatska. Načichlá v melodiích místním folklórem i psychedelií. Neortodoxní v tom, jak kloubí postrock a progresivnější polohu kytarové hudby.
Naklepaná přísnota, kde kytarové riffy mají strojovou mechaniku, sóla jsou jen za odměnu a vokálem je nejsmradlavější kanál široko daleko. Death metal s členy hardcorových WEEKEND NACHOS i progresivistů IDIOM.
Studené větry foukají ze severu jako za starých časů, kdesi v podkresu hrají BATHORY, havrani krákají, až se to do kostí zařezává, a nálada je temná, chmurná a silně melancholická. Ránu osmou fošnou z drakkaru EINHERJER byste rozhodně nechtěli dostat.
Svéhlavé originální album na pomezí death a black metalu s netradičními harmoniemi. Je jediná věc, která mě tu rozčiluje. Zvuk basy. Proč proboha u této hudby musím slyšet každý nastředovaný nechtěný dotek podlazené vrchní struny o pražce? Tohle přece nejsou KORN model 1996.
Povedená necelá čtvrthodinka hudby někde na pomezí techničtějšího metalcoru a melodického post hardcoru. Předchozí počiny téhle party z Kalifornie příliš neupoutaly, ale tohle už začíná být slušný.