Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tahle půlhodinka ve společnosti rychlejšího BM se slušným melodickým vkladem (Finové sází na jednodušší, ale chytlavé linky) uběhne rychle. Zajímavý je netradiční variabilní vokál pohybující se od přeskakujícího jekotu až k DSBM howlingu. V pomalejších pasážích jsem si vzpomněl na BLUTKLINGE.
30 let existence a kolem 25 velkých desek a jak se podle aktuálního alba zdá, stále není důvod končit. MOTORPSYCHO jako pokračovatelé starého hard rocku jdou dál teď již v retro stylu, ale také ve velkém stylu. I dnes je to fajn psycho rockový poslech.
Šestnáctiminutové EP od pateticky pojmenovaného kvarteta z Chicaga zkoumajícího hranici umolousaného doom metalu a postrocku. Temnota, kytary táhnoucí se jako med a délka, která mi vyhovuje. Dva nebo tři moc šroubované přechody, ale jinak super bahno.
Sibirskaja kamánda GRIMA je zpět s dávkou lesního atmo blacku. "Rotten Garden" přináší tradičně skvělé vokály, přičemž aranže jsou ještě košatější než na předešlých záznamech. Naopak chybí říznější skladby typu "Enisey" a tak trochu přebývá šumění říčky a houkání chtivého samce sovy pálené.
Tak jsem se konečně dočkal reinkarnace THE MARS VOLTA. HAIL THE SUN na svém pátém albu dokráčeli k bláznivé dokonalosti, divoce křepčí a s citlivou šíleností masakrují posluchače hudební bravurou a hysterickým vokálem. TOP 2021.
Album inspirované hledáním sama sebe. Chytře složený melancholický postrock z Finska od chlápků, co to dělaj už nějakou dobu. LP se spoustou silných momentů, soundtrackovými ambicemi a širokým záběrem sahajícím od ambientních ploch až někam k progresivnímu rocku. Na sobotní dopoledne nejlepší.
Posádka vozidla: 4 bojem zocelení muži. Ráže hlavního děla: 100 mm (vývojově starší typ tanku, BOLT THROWER, měl 125 mm). Operační rychlost: max 20 km/h (motor je už 30 let starý). Efektivita střelby: nadprůměrná, jen málo cílů zůstalo nezasažených, cíle 1, 5 a 9 pak byly zničeny kompletně.
V době relativní netflixové seriálové mizérie roku 2021 přichází první vlaštovka, ohlašující jarní obrození. Je jí napínavá a charismatická sonda do sedmdesátek zabalená do krimi thrilleru. Zatím jsem lehce za půlkou a vládne velká spokojenost i očekávání věcí příštích.
Nová deska v Praze ukotvených TRUE FIR mi dává vzpomenout na ty nejlepší devadesátkové kytarovky typu IDLEWILD. Občas melancholie, jindy emařina, v každém případě ale přístupná a chytře složená deska, s parádním zvukem, která mě drží už druhý týden.
Sice to není „Holeovina“, ale možná právě proto zde ještě víc vynikne spisovatelova výjimečnost v thrillerovém románovém prostředí. No a když i Stephen King prohlásí, že „nemohl "Království" odložit“, je asi zbytečné dodávat už cokoliv jiného.
Kandidáti labelu Profound Lore. Nestandardní a hůře pitelný black/death metalový koktejl. Nejedná s o výplach útrob hlubokých kanálů (tedy až na vokál), ale o složitější, technickou záležitost. Životaschopný kříženec nervních a skřípějících disonantních poloh s výrazně melodickými atmo pasážemi.
Retro jako víno. Ovšem z rukou povolaných řemeslníků. Znáte to, Švédsko 1991, v téhle době ENTOMBED vyhrávali snad i z tlampačů na autech překupníků s losí kožešinou. Chrastí to slušně, jen škoda, že Mikael Stanne (DARK TRANQUILLITY) nemručí ještě v hlubších polohách, všichni víme, že na to má.
Tak a máme vonku ďalší singel a tým k dispozícii už viac než 18 minút nového albumu. Je zrejmé, že bude tvrdší, ostrejší, zemitejší ako Magma. A tiež je úplne jasné, že pri takýchto silných songoch to bude favorit všetkých koncoročných metalových rebríčkov. GOJIRA dupe, GOJIRA trhá, GOJIRA vládne.
Zhruba před měsícem jsem si pustil předchozí desku „These Odd Records“ a zas a znovu žasnul, jak skvělé kapely tu máme. I po dvou létech skvělá věc. Nový singl s klipem „One Day“ jednoznačně ukazuje, že s novou deskou bude laťka přeskočena. Nemohu se dočkat.
ÄERA působí na poli výpravného black metalu s četnými žánrovými přesahy. Němci nesázejí jen na přelévající se tremolo picking (jakkoli mě nevadí), jejich produkce je o poznání barevnější, prodchnutá nenucenou melancholicko-hypnotickou atmosférou a obohacená místy až rockovou melodikou.