Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Zdá se, že brilantní albová trilogie z pravého těžkého kovu "Infinte Entanglement" z let 2016 až 2018 anglického ocelářského samorosta autorsky poněkud vyčerpala. Resp. poněkud více, neboť nové album po třech létech zní šablonovitě, neslaně a nemastně.
Dobré hácéčko vždy poteší. Chlapci z južného Dánska to robia naozaj elegantne. Stačí necelá štvrťhodinka hluku, tlaku, presných metalových riffov a ešte presnejších motivačných sloganov a ja sa usmievam od ucha k uchu.
Grindová trojice veteránů v čele v Bilosem a Jurgenem sází 24 pecek staroškolského patologického grindcore v intervalu 27 minut. Vzpomínka na dřevní doby MALIGNANTů? Bublavý grindcore jako životní radost a naplnění? Tančírna u dřevorubeckých mistrů? Je tam vše!
Dánsky film Chľast (Druk) začne vtipnou premisou: na optimálne fungovanie si treba udržovať permanentnú "hladinku". Príbeh štyroch učiteľov však nie je komédiou o pití po štyridsiatke, ale pohľadom na krízu stredného veku, ktorá sa mrazivo vymkne z kĺbov.
Půlhodinka heroického kytarového honění v režii Łukasze Knapika. Solidní one-man projekt prozkoumávající hranice progresivního metalu a djentu. První dojmy veskrze pozitivní, příjemně odpočinková technická instrumentálka z polského Gdańsku.
Jane Gettter jako manželka Adama Holzmana má k slavným jménům blízko. A když se přidá vlastní talent, pak tento manželský pár dokáže za přispění např. Alex Skolnicka, Stu Hamma, Chad Wackermana a dalších vytvořit opravdu parádní prog jazzrock "anomálii".
Paní zima je zpět, do přehrávače tudíž jest třeba vložit depressive black metal. V tomto případě však padla volba na standardizované, rozvleklé a na výrazné nápady chudší album (s výjimkou šesté skladby). Čekal jsem více, takže břitvou se jen oholím a provazem raději upevním sousedce květináče.
Novinka již nežijících KRABATHOR je čistě nostalgickým aktem, z nějž si zasvěcený (a tedy jediný možný) posluchač odnese vycizelované demonahrávky a myšlenku na to, že tento thrash z konce osmdesátek je možná lepší než mnohý z aktuální světové nabídky.
Sedmá deska od Kanaďanů, jenž vždy stáli trochu mimo postrockový mainstream mi potvrzuje, že mě nedokáží zklamat. Hypnotická deska, která je v rámci žánru u mě zatím na špici roku 2021.
BM agrese a melancholický vibe vždy tvořily dokonalý pár. HUMAN SERPENT si věci příliš nekomplikují a svůj neučesaný, špinavější sound v pravý čas naředí výraznou melodií. Ukázkovým příkladem je závěrečná "Mirrors", jež prakticky celá stojí na jednom jednoduchém, leč chytlavém motivu.
Pozoruhodný příspěvek do pokladnice BM doručili FERRITERIUM. Francouzi disponují masivním zvukem, sází na vysoké tempo a na posluchače nepřestávají (kromě závěrečné skladby) vyvíjet konstantní tlak. Na druhou stranu "Calvaire" nechybí výrazná melodika ani potřebný majestát.
Třetí orkán instrumentální bravury pánů Petrucciho, Rudesse, Portnoye a Levina. Připravte se na dlouhatananánskou dávku nástrojové onanie s příchutí nejen DREAM THEATER. Silné momenty nechybí, ovšem na podobné hrátky musí mít člověk tu správnou náladu.
Jako by se kolegové z PORCUPINE TREE (Barbieri a Gavin Harrison) vsadili kdo z nich udělá zvláštnější album. Po Gavinově "Chemical Reactions", které stvořil s Antoine Fafardem a Janáčkovo filharmonií, trumfuje Barbieri bezcitným elektro minimalismem.
Kým singel Another World bol ešte ozvenou albumu Magma, nasledujúce dve pesničky posúvajú Francúzov do veľmi zaujímavých sepulturovských končín. Odkazy na Chaos A.D. a Roots a s nimi dôkaz, že Gojira začínala ako Sepultura Revival. Som veľmi zvedavý, ako bude znieť celý album Fortitude.
Když nebudu počítat skladbu "Pumpkins United", je to poprvé, co se po 32 a 27 létech absence účastní nahrávání nového materiálu Dýní Kai Hansen a Michael Kiske. A je to košer? Myslím, že ano. Ale předpokládám, že to lepší nás s novým albem ještě čeká!