CYBERPUNK 2077
Hlásím odehraných prvních 10 hodin a už teď mám o herním králi 2020 jasno. CYBERPUNK 2077 je pohlcující, živoucí a skvěle vyprávěný sci-fi příběh. Průběžný stav nadšení říká: Nejlepší hra za posledních 5 let.
MY DYING BRIDE - Macabre Cabaret (EP)
Tohle je tak nudné, že se u toho nedá ani usnout. Kromě citlivě podbarvené vybrnkávačky zahájené v cca 03:20 první skladby. To jsem konečně zadřímal. Nevěsta je už delší dobu v prdeli. Bohužel. Tak jsem ji miloval...
SOILWORK - A Whisp Of The Atlantic
SOILWORK pokračují v utěšené formě, kterou nastoupili s loňským albem "Verkligheten". Aktuální EP má sice jen 5 položek, ale díky úvodní mnohovrstevnaté titulce, která trvá přes 16 minut, by stopáží klidně mohlo dosáhnout na zápis dlouhohrající. Paráda!
AS FRIENDS RUST - singly 2020
Melodický zpěvíkový hardcore z Floridy As Friends Rust zažíval vrchol na přelomu tisíciletí, aby byl letos vzkříšen s nečekanou intenzitou. Venku jsou zatím jen dva singly, nicméně pokud chystaná deska dostojí kvalitě, máme se na co těšit.
CONTRARIAN - Only Time Will Tell
Stýská se vám po DEATH? Pomineme-li totiž hlubší odstín hlasu, pak CONTRATIAN zní jako revival Chuckova souboru. A ač to má být autorská kapela, spousta "jejich" nápadů vám musí přijít povědomá. Tak už se to ale u podobných přepečlivě opisujících stává.
THE CORONA LANTERN - Certa Omnibus Hora
Druhá deska domácí temnoty THE CORONA LANTERN se posouvá do dřevnější doomové polohy a současně podává důkaz, že Daniela Neumanová je jednou nejzajímavějších domácích zpěvaček na metalové scéně.
DARK TRANQUILLITY - Moment
Ať poslouchám, jak poslouchám, nemůžu se zbavit dojmu, že za krásným obalem se krčí další část toho, co od Švédů už od alba "We Are The Void" nechci slyšet, a sice bloudění v kruhu mdlého, jednotvárného výrazu, na hony vzdáleného bohatému přelomu století.
LENKA DUSILOVÁ – Řeka
Velké překvapení. Táhlé ambientní plochy, postrockové využití kytar a někdy i noise-industriální samply. Do toho hlas, který mnohdy do hudby vstupuje jako další z nástrojů, nikoliv jako zpěv. Přesto pocit autentičnosti.
NOTHING - The Great Dismal
Zní možná bolestínsky, ale umí i bodat. A kdo zná historii kapely, ví, že to není tak úplně metafora. The Great Dismal je za mě zatím nejlepší fošna tklivého kvarteta z Philly, ale pozor, pokud máte náběh na deprese, tohle by vás mohlo dorazit.
ÁRSTÍÐIR LÍFSINS – Saga á tveim tungum II: Eigi fjǫll né firðir
Kdo to vysloví správně, má u mě trollí prd. Nádherná deska, která majestátně navazuje na předchozí díl tím nejvelebnějším a nejhymničtějším islandským BM. Moc lepších nahrávek letos černý kov nezaznamenal a už asi nezaznamená. Vidíme se ve Valhalle.
FLOHIO - No Panic No Gain
Správný metalista se nebojí ani rapu, a proto mu s radostí mohu doporučit nový mixtape pětadvacetileté Flohio z jižního Londýna. Grime i trapové flows, nezdolná energie a drop, co kope jak mula. Basy ohul!
PLINI - Impulse Voices
A já si říkal, že koho mi ty kytarové hrátky jen připomínají. Ano, ten Satriani tam je hodně. Právě způsob, jakým došlo k transformaci těchto lehce obstarožních vlivů v moderně znějící instrumentální muziku, je jedním z highlightů letošní nahrávky.
PLINI - Impulse Voices
Album Australana PLINI dokonale sedí do nálady začátku zimy. Instrumentální kytarové hrátky, kde občasné paralely s Joe Satrianim rozhodně nevadí. Příjemné a celkem uvolněné album, ale já bych mohl klidně více vzruchu.
VARDE - Fedraminne
Tak nám poprvé napadlo a já si do té krásy pustil debut Norů VARDE. V ranku hymnického pagan BM letos mnoho lepších věcí nevzniklo. Není to sice úplně vyrovnaná deska, ale s připočtením skvělého zvuku a produkce hotová lavina spokojenosti. Zasněžujte!
RISE OF SURYA - Rise of Surya
V tomto roce asi první celkem obstojná vzpomínka na zlatou éru metalcoru u nás. Sice to má hroznej obal, ten ale praská ve švech na domácí poměry velmi solidním obsahem, kterému dominuje ta progresivnější tvář stylu.