Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Stýská se vám po dobách, kdy byl thrash metal větší než život i smrt? Tihle Švédi uhasí vaši nostalgickou žízeň prvotřídním dynamickým nářezem s ideálním poměrem melodiky a agrese. Můžeme házet jmény jako DEATH a MEGADETH a necítit se přitom blbě.
GIAA nabízí i letos svůj osobitý post rock. Silný zvuk a výborná produkce, bohužel nějak necítím emoce. Pokud chci post rock s náladami, raději sáhnu po albu jiných klasiků žánru PG.LOST, Chorvatech DALIBOROVO GRANJE nebo aktuální desce Rusů APRIL RAIN.
Nenápadný, ale osobitý tip na mladou kapelu z Hamburku. Kombinace mathrockových kudrlinek a postrockových nálad. Progresivní fúze žánrů, ve kterých vokály slyšíte velmi zřídka, ale i bez nich se jedná o plnohodnotnou kytarovou pocitovku se svérázným rukopisem.
Už od prvního oťukávání je jasné, že SOEN kráčí furt po stejné cestě, ale ta cesta je stále stejně příjemná a když se rozezní "sláčiky" v mocné "Modesty", tak i řádně vzrušující. Za mě supr!
Po nabušeném roce 2020 mi domácí scéna mi dělá velkou radost i letos. Pražské psycheledické kvarteto na své debutové desce reinkarnuje šedesátá a sedmdesátá léta s tím, že ctí kořeny žánru, ale současně mu dodávají současnější tvář. Dotažená prvotina po stránce zvuku, produkce i feelingu.
Představte si THE MARS VOLTA na tripu snažící se hrát stoner rock s refrény jako od BEATLES. Že to nejde? Tak zkuste PSYCHEDELIC PORN CRUMPETS. Tihle Australané mě na svém letošním albu totálně rozsekali. Tak už mi dlouho nějaká hudba nezlepšila náladu.
Míchání stoner metalu s prog rockem je trochu netypický přístup a slibuje neotřelý zážitek. SHIMA to celkem zvládají a rozhodně dokáží zaujmout, nicméně absence vokálu je v tomto případě bolestnou připomínkou, že instrumentální hudba má své limity.
V každém metalistovi dříme i kus pankáče a myslím, že v příslušné generaci neexistuje snad nikdo, kdo by někdy alespoň trochu nepřišel na chuť legendárnímu debutu "Jsme v hajzlu". Nejnovější a možná i poslední album S.P.S. je toho krásným připomenutím.
UŽ JSME DOMA meets BOHREN & DER CLUB OF GORE. Ambientní mlhy a táhlé temné jazzové melodie kořeněné starou školou dřevního domácího undergroundu. Žánrově neuchopitelné příjemné překvapení domácí scény z počátku roku.
Skepticky som veru pristupoval k tomu, čo Head z KORN robí na svojich sólových chodníčkoch. Zbytočne! Veľmi dobre sa to počúva, príjemný mainstreamový metal na pomedzí jeho domovskej kapely a toho, čo napríklad tvorili EVANESCENCE niekedy na začiatku 00´s. Až ma mrzí, že to má len 35 minút.
Sice klasičtí EVERGREY, ale přesto trojice nových písní avizující nadcházející album "Escape Of The Phoenix" nevypadá špatně. Úvod hezky vrstnatější, uprostřed přímočarý hit a jen nudnější triolový závěr. Udržet formu prvních dvou skladeb a bude to dobré.
Na hrane poézie, (neo)folku, mágie a snov: tento rovným dielom znekľudňujúci a ukľudňujúci album, plný prelínajúcich a opakujúcich sa motívov a alegórií v jedinečnom prednese Davida Tibeta je jedným z najsilnejších počinov posledných rokov. Hlboký ponor.
Deathcore musí byť progresívny, aby mal v roku 2021 zmysel. Deathcore musí mať atmosféru, aby dokázal zaujať. Švédski borci prinášajú jedno i druhé, ich novinka je dokonalá úzkosť, ťažoba a zvuk apokalypsy. Jedno z najzaujímavejších metalových diel nového roka!
Uherskohradišťská folklorní kometa fůzuje klasiku s Janáčkovou filharmonií věru dobře, byť je patrné, že více se hraje na uměleckou notu než na lidovou. Bude to chtít čas na vstřebání, ale již tuším, že předchozí majstrštyk zůstane nepřekonán.
A to som si myslel, že dievčatá z NERVOSA prišli s thrashovou náložou, ktorá mi vystačí na veľa mesiacov dopredu. Čerta rohatého! Španielski borci hobľujú na svojej novinke s takou chuťou, radosťou a šťavou, že sa proste musíte usmievať a točiť to stále dokola. THRASH METAL žije aj v roku 2021!