Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Je libo prapůvodní progresivní rock sedmdesátých let? Zkuste Nory WOBBLER, kteří se tomuto retru věnují se vším potřebným umem a instrumentálním zápalem. Něco pro příznivce YES, ELP, GENTLE GIANT nebo třeba slovenských COLLEGIUM MUSICUM.
Dánskou kapelou už prošly hlasy L.Kinga, M.Barlowa nebo U.Breeda. Současný zpěvák T.Haroy sice nemá až takovou pilu, ale kapela s ním jede na power metalové vlně á la EVERGREY, a takhle chytlavou a povedenou nahrávku jsem v rámci stylu už dlouho neslyšel.
Britům se opět podařilo nahrát skvostné album s několika skvělými hosty. Osudovost z něj sálá na všechny strany a kdykoliv ho poslouchám, rozbuší se mi srdce, jakoby se právě dělo něco opravdu závažného. To moc desek neumí.
Jedna z mála čínských postrockových kapel, která jezdí koncertovat do světa, vydala novinku a já z ní cítím určité zklamání. Posouvají se na ní ke generické nudné části žánru, využívají omšelých zvukových rejstříků i nápadů. Tudy cesta nevede.
Jsou kapely, které svojí tvorbou sice nepřekvapí, na druhou stranu si zachovávají potřebnou kvalitu. Novinka letitých švédských progrockerů je tak skvěle zahraná a vyprodukovaná, slabší nátury ale může odradit mamutí stopáží a "uměním". Volba je na vás...
Rozervaná zvukomalba z Los Angeles za přispění trýznivého řvaní a skvělých melodií hraných mimo jiné i na steel guitar. Atmosféra i intenzita v jednom balení. I šesté album je trefou do černého.
Švédští talenti vstávají z hrobu a na usmířenou nesou meloblackovou křupku, která možná úplně nesedne milovníkům agresivních začátků kapely, nicméně pokud máte rádi severskou melancholii s nádechem zla, určitě vás tohle příjemně plynoucí album neurazí!
Ještě v roce 2020 jsou tady s námi i BON JOVI. Dva hitíky, jeden tradiční oplodňovák, nějaká ta vata, všechno ale zbytečné, když výsledný dojem spolehlivě zabíjí unavený, vyhořelý a nízko krákorající Jon. Tohle si v konci kariéry dělat neměl...
Moskevští králové fuzz efektů přišli s novým instrumentálním EP. Tentokrát ale do bažinatého stoneru přibrali žesťovou sekci a výsledek zní, jakoby výsek jazzového big bandu zabloudil do zkušebny SLEEP. Sludge’n’jazz’n‘roll.
Druhé řadové album talentovaných Britů zní jako odpověď na ty nejskvostnější stará alba OPETH. Výpravný progresivní metal se spoustou nápadů, vyrovnanými hráčskými výkony a špetkou nostalgie. Sice debilní obal, ale hudba dobrá.
Řekové zní, jakoby vypadli KAMELOT ze zadní části těla. A pokud máte absťák po Youngbloodovcích, asi vám to chvíli ukrátí, neboť odehrané a vyprodukované je to na patřičné úrovni. A kdyby snad Amíkům někdy vypadl Karevik, Georgiou ho nahradí bez zaváhání.
Každý rok čekám na to jedno album, které spustí můj nepodmíněný reflex lásky k heavy metalu. Letos je jednoznačným vítězem Nate Garett a jeho duch, který se vznáší nad vodami. Dokonalý zločin: sťavnatá produkce, bezchybný groove, riffy, které brní.
Tato podivná doba si žádá i podivnou hudbu. V posledních dnech jsem přišel na chuť švédskému varhanímu ambientu. Jediná hudba, která mě za poslední týdny dokáže zklidnit a smířit se světem.
Originalitu u liverpoolských metalistů nehledejte v názvu, ani v hudbě. Nejčastěji mi naskakovali METAL CHURCH a celá ta osmdesátková USA power scéna. Když se ale nejde na oldschool dřeň ("Jericho"), je to překvapivě docela příjemná nostalgie a poslech.
Rezavý hřebík zaražený do ucha. Trojka protřelých vlků cupuje na kusy mrtvolu ambientu, hardcoru i těch nejbrutálnějších dronových vibrací. Spontánní a nekompromisní výbuch zloby a hnusu v zamlžené pustině vědomí.