M:40 - Arvsynd
Švédská crustová první liga má další klenot. Klíčová slova: tlak, melodie hnané punkově přes akordy, severská žánrová tradice, masivní valivost, přímost a nepříliš příkras. Tady není o čem. Ostrý náboj s potřebnou průrazností.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Švédská crustová první liga má další klenot. Klíčová slova: tlak, melodie hnané punkově přes akordy, severská žánrová tradice, masivní valivost, přímost a nepříliš příkras. Tady není o čem. Ostrý náboj s potřebnou průrazností.
Instrumentální výpravná inkarnace černého kovu, bez jakékoliv syrné špíny. Black metalové kořeny jsou stále ještě silně patrné, ačkoliv tu je velmi poctivá dávka kytarové progové epiky i ambinetní mlhy. Třináctá řadová deska „Hallucinogen“ zastihla normandské okultisty v plné formě.
Nenásilný přechod v poprockovou kapelu se šíleným bubeníkem pokračuje. Až "Foreigner" trošku víc řeže, a to je předposlední položkou alba. Což ovšem není nutně na chybu, protože některé refrény jsou opravdu výstavní. Uvidíme, kam nás posune další poslech.
Aktuální sólovka zpěváka FATES WARNING si s domovskou kapelou příliš nezadá, je to taková její o fous odlehčenější verze. Některé písně jsou parádní ("Lost", "The Road" třeba), ale výborně se to poslouchá celé. Pro všechny fanoušky FW naprostá povinnost.
Black metalová nepříjemnost. Fotr Plenitel a jeho texty. Servítky pod gilotinou. Pár pokusů o něco podobného tu kdys bylo, ale asi nikdy ne v tak lezavé a rezavé formě. Domácí podzemí má svoji sklepní hnilobnou černou hvězdu.
Čistý zvuk, už se nehraje v zamlžené jeskyni, čitelné heavymetalové riffy a sóla, uragán spuštěn výjimečně. Feeling BAN však přetrvává a v kombinaci s popsanými atributy tu máme nesmírně půvabnou desku. Skoro šokující přesto logický úkrok stranou. Paráda!
Němci dál razí svůj progresivní metal, který kdysi skumprdum obšlehli od DREAM THEATER. Pokud se vám však stýská po klasických DT, můžete být na správné adrese. A je pravda, že třeba "The Phantoms..." nebo "Three Ghosts" se ve zmíněné šabloně povedly...
Začátek podzimu oblažilo scénu novými leč nevýraznými počiny vícero známých jmen. BORKNAGAR se se svým přelouhovaným čajem přidali. Jediným osvěžením je zasněná „Voices“, jinak bída a slabota. Občas to rve uši jako herecký projev Jaromíra Soukupa.
Jedna z nejlepších death metalových plesnivostí z poslední doby. Oldschool přístup a řádně hnilobný vokál. Kanada. Potřebujete vědět víc?
Åkerfeldt pěje jak o život, aranžmá opulentní, brutální atak na prog-rockový trůn... Pár pasáží skvělých, ale jako celek se to poslouchat nedá. Nuda se dostavuje velmi záhy. Dvojí verze desky smrdí samožerstvím a lartpourlartismem. Zklamání dekády.
I na novém materiálu přesvědčují, že jsou tím nejlepším, co za poslední dobu vzešlo z THE OCEAN. Chaotická hardcorová špína i mrazivé náladovky. Vše uvěřitelnější a ryzejší. Tohle dítě definitivně přerostlo shrbeného otce.
Až po „Charlatan“ vcelku slušné, ďalej už nejako dochádza energia a album sa mení skôr na filmový soundtrack, aby v závere vytiahol zopár intenzívnych momentov. OPETH v každom prípade zase testujú hranice, čo ešte od nich znesiem.
Předchozí sestava kapely za sebou zabouchla dveře nahrávkou, která je po prvních posleších tím nejlepším, co na extrémní scéně poslední dobu vzniklo. Pro novou sestavu bude velmi těžké navázat, protože laťka je proklatě vysoko.
Kvalit bezejmenného, téměř tři roky starého debutu novinka norského samorosta zdaleka nedosahuje. Jakoby se vytratila všechna původní lehkost a svěžest, která podle něj pojmenovaný projekt od počátku provázela, a nahradily je těžkopádnost a rutina.
Máte rádi instrumentální post-metal, co má flow a hodí vás do zešeřelých nálad? Je na čase vyvolat duchy ledovců. Mrazivá, vtahující, tichem i hlukem pulzující koláž kousavých kytar, snivých melodií a meandrující rytmiky. Něco třeba pro fandy PG.LOST.