HOUPACÍ KONĚ - Desolation Peak
Na nové nahrávce sice popově učesali zvuk, ale chybí mi tu hitovost, kterou měl třeba „Everest“. Je to takový úkrok do mainstremu a hned zase dál od něj.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Na nové nahrávce sice popově učesali zvuk, ale chybí mi tu hitovost, kterou měl třeba „Everest“. Je to takový úkrok do mainstremu a hned zase dál od něj.
Revoluci už děčínští dozajista nerozpoutají, ale verva, s jakou skládají a přednášejí ten svůj melodicky okořeněný kov smrti, je i na jejich devátém studiovém albu stále příkladná. Proto vám "Doomed" může padnout do ucha, ani nebudete vědět jak.
Veteránské trio z Michiganu vydalo skvost. Kombinují na něm všechno, co mám rád. Je tu bažina, špína, lámané rytmy i metalové nálety plné jasně řezaných zubatých riffů a to všechno s patřičnou intenzitou. Na soutoku metalu, hardcoru a sludge vyrostla další pevnost.
Novinka těchto hit-makerů jen těžko překvapí něčím neotřelým či stylovými kotrmelci. Na to už je tato instituce spolehlivě a pohodlně usazená v kokpitu mainstreamového metalu. Chytlavost tomu stále nechybí, tak co řešit? Já se ale (opět) poohlédnu jinde.
Co čekat od novinky těchto thrashových matadorů? OVERKILL posledních deseti let. Narvanou, nařvanou, rtuťovou pumelici, která nastoupí, ustane až po hodině a nenechá nikoho na pochybách, že této nesmrtelné pětici to furt báječně šlape.
Naprostá garážová neurvalost, která v sobě nahrubo seká punk a noise rock v těch neobrhoublejších formách. Extrém na hranicích těchto žánrů. Špína, která potěší.
Velmi povedená finská komedie. S metalovými klišé se pracuje s nadhledem a důstojně, rovina úletů je přiměřená, plno gagů, trocha rasové korektnosti a hlavně je to napínavé a vtipné. A jediná vlastní skladba Propichlé řiti má guliska. Na toto běžte.
Každý ví, co se dělo a jak to dopadne. Filmové zpracování BM dějin by tak mělo nabídnout něco navíc, než noční táboráky nebo naturalisticky podaný návod na použití jehelníčku. Utáhne film zachycení pnutí ve vztahu Euronyma a Varga? Sám nevím.
Žádná novinka, spíše zpola zapomenutý instrumentální skvost. Taková kombinace PSYOPUS bez vokálů a šílenců DYSRHYTHMIA. Jen ještě zamotanější a epičtější. Návrat k jejich desce z roku 2016 mi připomněl, že podobné album už dlouho nevyšlo.
Nohsledi jistých nejmenovaných švédských post-metalistů jsou zpět a spolu s nimi nezkrývaná snaha vytřískat maximum z muziky, která byla na vrcholu už před nějakou dobou. Faktem ale zůstává, že to zkrátka Švédové pořád dávají s přehledem.
Máš titul z muzikologie, jsi profesor a výzkumník na švédské univerzitě... ale co s volným večerem? No jasně, sedneš a napíšeš před hodinu špičkového blasfemického BDMka, které se trochu arogantně tyčí nad posledními BEHEMOTH díky ostřejším rohům. Satan!
Nezvěstný kolega Manatar jistě na chvíli vyměnil vodítko za sluchátka, avšak tyhle "gotické" kapely zajeté v mustru EVANESCENCE si jsou podobné jako vejce vejci. Takže záleží jen na tom, jak se povedou hitíky. U WT to zatím vypadá na poloviční úspěšnost.
Venku máme nové DREAM THEATER a to bude zřejmě ta jediná podstatná informace, protože v hudební náplni lze najít jen pramálo zajímavých nápadů a neslyšeného lautr nic. Vím, je to složité, každopádně skalní ocení návrat ke klasice, pro ostatní spíše nuda.
S téměř ročním odstupem jsem se vrátil k poslední desce a musím konstatovat, že nestárne. Nekompromisní tempo, špičaté riffové hradby, a většina skladeb se stopáží pod jednu minutu - pokud hledáte kvalitu v extrémním brutálním hardcore, tak tady se nemůžete zklamat.
Kolaborace lidí z ASH BORER a YELLOW EYES asi nedopadne úplně blbě, že jo. A nedopadla. Skvělá fúze prvků první i druhé vlny s BM se současnými post-trendy totiž chrlí lávu a kamení jak zuřící vulkán. Parádní cit pro vyvážení agrese i melodie VANUM zdobí.