Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kolaborace lidí z ASH BORER a YELLOW EYES asi nedopadne úplně blbě, že jo. A nedopadla. Skvělá fúze prvků první i druhé vlny s BM se současnými post-trendy totiž chrlí lávu a kamení jak zuřící vulkán. Parádní cit pro vyvážení agrese i melodie VANUM zdobí.
Nechci být špatným prorokem, ale při poslechu nového alba Sammetovy kumpanie se mi už zase zdá, že se Tobias zcela skladatelsky zakuklil do pompy a velikášství a dočista zapomněl, že dobrá hudba také musí mít nějaké to vlastní já a pokud možno i duši.
Nové album se trochu vzdaluje od kořenů. Je to stále více indie-pop, stále více zasněný, neonovější a brajlatější. U vokálů mám neodbytný pocit, že poslouchám Billyho Corgana, který to přehnal s kombinací ketaminu a silných opiátů.
O víkendu prvních pár hodin ve hře. Atmosféra mrazivá, obrovský plot-twist hned v první hodině, následuje solidně se rozjíždějící příběh, který vás pohltí. Bonusem parádní zbraňový systém. Zatím mnohem lepší, než poslední FALLOUTi. Těším se na vývoj věcí příštích.
Máte rádi metal, co je tak dirty, až to zvoní? Norští rozbíječi atomu olova přichází s kolekcí polámaných riffů, agresivních činelů a dusivého řevu. Název Monolit je padnoucí pro desku, která převážně rezignuje na melodie a ohledává spodní patra psyché.
Jedná z nejočekávanějších desek roku je tu! Německé post-blackové komando je tu s dalším rekomandem natlakovaných, temných, neurotických kompozic. První poslech možná není tak strhující, ale i skvělý předchůdce potřeboval čas dozrát.
No potěš koště, to je zas vykrádání krefeldských hrobek. Bohužel tenhle kolektiv se v chmatáckém řemesle vyzná natolik, že ho člověk nemůže přestat při práci sledovat. Neobjevné, rozhodně ne strhující a extra pamětihodné dílo, ale zábavné? Určitě ano.
Jedno z nejoriginálnějších spojení black metalu, progrese, jazzrocku, disharmonické psychedelie a spousty dalších příměsí. Šílenství je vlastně super stav. DODECAHEDRON mají konkurenci s mnohem košatějším záběrem.
Švýcarská instrumentálka kombinuje něžné intimní plochy s nakřápnutým rezavějším zvukem a malebné melodické rozmlžené až ambientní plochy s nepřátelsky disharmonickými hroty. Škoda, že se nedokáží vymanit ze svazujících postrockových šablon.
Singl "Martyrs" mě strašně navnadil a i když se jedná o bezpečný vrchol desky téhle all-star progrockové sebranky, milovníci zlomených riffů a tklivých melodií můžou radostí povyskočit. SOEN kvalitativní standardy plní s jistotou. Jako my.
Ruský one man band vyvolává monstrózní přízrak hlubokého smutku naléhavým melodickým atmo-blackem, který si spíš než s melancholickými holobrádky bude rozumět s mechem obrostlými pamětníky oldschool BM. Aspoň já jsem si s touhle deskou potykal příjemně.
Jeden z nejlepších herních remaků ever. I pro pamětníka je to stále děsivé, sebevědomé a v mnoha ohledech novátorské. Tvůrci šli mnohem dál, než jen za přeskinování původní hry a výsledek stojí za to. A to mi z projektů typu DUNA 2000 bylo dóóst špatně.
Debut španělských vyznavačů orientálně laděného těžkého kovu je symbolickou zprávou o stavu a formě nastupující metalové generace. Formálně vše tak nějak v pořádku, sem tam zajímavější okamžik, ale jako celek prostě nic, co by stálo za výslovnou zmínku.
Jen další deska v řadě? Přes pokus o méně tradiční úvod totiž první poslech dodal spíše rozpačitý dojem. Po tom druhém však ucho přece jen zjihlo a objevilo i něco zajímavých míst. Tak kéž by to s každým dalším poslechem jen rostlo.
Fíha, F&J mají snad nejmelodičtější nahrávku celé svojí historie. A častěji než old school thrash zaslechnete technický metal, který ustojí letopočet vydání, byť kořeny nepopírá. Teď jen, aby se rychle neoposlouchaly refrény, ale vypadá to dobře...