Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Projekt matadarů české hudební žurnalistiky zdárně pokračuje. Osobně bych asi trošku omezil výběr nahrávek umělců buď za zenitem anebo ne v jejich nejlepších chvílích, přesto však tento "časopis" zůstává velmi přínosným počinem a sběratelským artefaktem.
Album “V” vyšlo vloni v létě. Majitelé CD s ním obdrželi i kód ke stažení filmu “Restart”, to je ovšem ve hvězdách. Nejprve šel film do kin a v dubnu došlo na další zdržení kvůli premiéře na TV Rebel. Nejbližší termín: září. Tomu říkám solidní zacházení.
Kdo chce zpátky jejich sabbathovské hoblovačky z prvních desek, má podle všeho definitivně smůlu. "Měkčí" forma psychedelického hard rocku však jde Američanům k duhu. Má to atmosféru, příjemné melodie a celkově z nahrávky vyzařuje těžko popsatelný klid.
Už třetí album v řadě se nedokážu zbavit pocitu, že se to mělo ukončit hned po první desce. Věc to není špatná, ale rozhodně ani ne nepostradatelná. Takový příjemný poslech zkušeně odehraného (art)metalu se sedmdesátkovým feelingem. Šanci tomu ještě dám.
Poněkud čistší produkce než dříve. Ale to kouzlo Nemtheangova dřevnatého podmanivého projevu tlačeného lesnickým traktorem "LKT 81 turbo" pořád funguje. Ke konci desky však Irové působí trošku unaveně. Ale možná jsem znaven toliko já.
Season of Mist tahají z osudí další nadějnou kapelu. Ačkoliv mi jejich hrubozrný stoner metal občas příjde jako BARONESS revival, nemám jinak výraznějších námitek. Těžko v tuto chvíli pak hodnotit, o jak trvalou záležitost půjde. U mě zatím dobrý!
Více zpěvu, stejně psychedelie. Novinka je pořád pevně ukotvená na přelomu šedesátek a sedmdesátek, jen to vypadá, že oproti nedávné minulosti došlo k lehkému vysazení omamných látek. Trip je to však pořád více než solidní.
Manipulativní hysterický gay, který zabil (nejen) Versaceho. True crime, milostné drama i italská opera. Kvalit první sezóny s O. J. Simpsonem zatím druhá řada nedosahuje, ale ACS i nadále v žánru hrané krimi dle skutečných událostí spolehlivě vyniká!
Čtvrtá a poslední řada švédsko-dánského kriminálního "chlaďáku" uzavřela jeden seriálový fenomén. Tvůrci se sice možná až přespříliš snažili objasnit všechna prázdná místa v osudech hlavních postav, ostudu mladším sourozencům však čtyřka určitě neudělala.
První a ještě velmi neučesané dojmy mi hovoří, že je to po těch letech přímočařejší jízda než tomu bylo v případě barevného předchůdce. Očekávám ale, že se to postupně začne také vybarvovat. Koneckonců, oficiálně to vychází až pozítří, tak tomu dejme čas.
Závěrečný part trilogie “Infinite Entanglement” BLAZE BAYLEYHO nevyšel tak, jak jsem si představoval při paměti jeho dvou geniálních předchůdců. I takové věci se ale v heavy metalu stávají a britského šlechtice kovu proto není třeba zatracovat.
Raketa z Hodonína nabrala rychlost, je vidět a je slyšet. Základy v podobě debutové desky jsou vystavěny a kluby nejen po celé republice okupovány. My vše nenápadně pozorujeme, brzo zhodnotíme a osádku, dá-li Bůh, vyzpovídáme.
Zkuste zreformovat automobilku, která je takové Rusko v kostce. Svěží dokumentární debut Petra Horkého ukazuje, jaké to je, když se srazí západní management s východní melancholií a mužickou mentalitou. Možná trochu povrchní, ale velmi zábavné.
Je mi jasný, že epičtější a rozmáchlejší než minule to být prostě nemůže. Tohle ale je povedený návrat ke kratším hudebním formám, který šlape jak má. Já to těm chlápkům opět žeru a nestydím se za to!
Tak toto už dávám pravidelně několik dní a navzdory prvotním předpokladům se to ne a ne oposlouchat. Recenze bude jedna z těch, které se píšou s úplnou lehkostí. Jednoznačně kapela na vzestupu!