Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nad frontou se vznáší smrt a zápach připáleného masa, crustu, death a black metalu. Ukrajinská baráž tvrdých riffů, blast beatů, dobových samplů a úryvků z vojenského života za tej Velkej vojny trhá hlavy a mele maso. Takže Bajonet auf a nešetřit je!
Až nečekaně příjemná je tato představa Micka Mosse, jak by měla v roce 2018 znít ANATHEMA. Bez Pattersonona mu to prostě šlape mnohem lépe. Úplně se vracím do dob, kdy jsem nadšeně hltal album „Eternity“.
Chris Pine jako Robert the Bruce a David Mackenzie jako režisér největší středověké epiky za dlouho. Chce to roztrhnout televizi, pro kterou film vznikl. Ale scenáristicky je z toho cítit kodrcavost. Pokud ale máte rádi maso a krev, bude vám chutnat...
Ohó, takže bacha. Spolupráce dvou členů nejtalentovanějších mladých power metalových kapel USA, JUDICATOR a HELION PRIME, představuje svůj singl obalený neumělou poctou Johnu Carpenterovi a jeho Věci. Obraz kulhá, ale zvuk peláší... Severní přísliby!
Příšerná scenáristická slátanina plná neuctivých manipulací a plochých figur, ze které úplně vysvítá kastrující vliv zbylých členů kapely. Biopicy vždy lakují realitu, ale Bohemka zplošťuje Freddieho figuru. Skvěle nastřihané a dynamické, jinak chabé.
Dovolím si parafrázovat Banána, protože koncert roku je DNES: "Možná pro mě v současné době neexistuje reálnější a silnější punková kapela a dneska hraje shodou okolností v malém klubu v Praze. Přesně tahle kombinace přímočarosti, tvrdosti, nekompromisní politiky a osobní otevřenosti je můj fet."
Spartánský hevík. Když máš riffy těžké jako skála, nepotřebuješ melodie, refrény nebo orchestrální aranže. Stačí těžkotonážní rytmika, pár vyhrávek a hutná atmosféra. I s málem se dá udělat výpravné a barvité retro. Bez momentu překvapení. Ale s bravurou.
Těžké je prosadit se dnes s obsahem, který je parafrází dvacet let starých, byť tehdy populárních, forem a postupů. Přesto je „Dionysus“ příjemnou deskou a hezkým připomenutím toho, že si DEAD CAN DANCE dokázali vystavět nezaměnitelný world music sound.
Nemám momentálně přesný přehled, odkud se švýcarské divoženky vzaly, ale video k titulní skladbě nové desky "Hexenhammer", která vychází již v pátek, zní náramně. Návrat k tomu nejlepšímu z rodných let heavy metalu? Doufejme, že po celou jeho hrací dobu!
Fíha, tak přece! Tore Østby a Roy Khan znovu pohromadě a předpověď vyplněna! A i když z ukázek EP člověku přijde, že stále skrývají hlasové možnosti druhého jmenovaného, o jehož hlasové indispozici kolují legendy, člověk se stejně nemůže netěšit!
Třetí sezóna vrací do hry lidskou kuželku a nejlepšího marvelovského komiksového záporáka Vildu Fiska, láme slepého strážce spravedlnosti vedví a přibírá do party vyšinutou postavu, pedantického FBI agenta Poindextera. Zatím to stačí ke spokojenosti...
Netflix boduje. Sofistikovaný mix hororu a psychothrilleru o traumatech z dětství a životě mezi duchy svých milovaných. Skvělé postavy, místy virtuózní režie, stokrát viděné strašidelné scény postavené tak, že působí neotřele. Seriál roku?
Zvedni zadek a jdi si ho přesunout do toho nejlepšího kina, které si jen můžeš dovolit. Filmová Bohémská rapsódie je téměř stejně dokonalá jako ta hudební. Rozesmává, dojímá, provokuje, aby z vás na konci vyždímala duši tou nejvíc strhující show v dějinách rocku.
Téměř do roka a do dne od úmrtí je mezi námi posmrtná nahrávka ex-zpěváka SANCTUARY a NEVERMORE W.Danea. A docela by mě zajímalo, odkud se všechny ty hlasy preparovaly a jakým způsobem se rovnaly. Deska je to zvláštní (pocitově), špatná ale rozhodně ne.
Nová nahrávka po 10 letech. Se zpěvačkou v sestavě, byť mi paradoxně pěvecká stránka přijde o dost slabší, než v minulosti. Jinak nás čeká komprese na bicích, tradiční míchanice a defacto hevík. Full metal agro, jak pravil náš redakční poeta. A má recht!