Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po návratových katastrofálních deskách z první dekády se člověk zase může na nové album této legendy bez obav těšit. Na pohodu, šlape to, odsýpá to, žádná křeč, žádné umcaca. Nejlepší deska kapely z tohoto tisíciletí. "World Demise" samozřejmě nedostižná!
První singl "The Songs Of The Whales" spolehlivě nahání husí kůži a je tak, doufejme, předzvěstí znamenitého alba. Ale opatrně s takovými úsudky, aby to nedopadlo jako vloni u EREB ALTOR, jejichž "Vargtimman" zdaleka nenásledovalo hymnus "I Have The Sky".
První blackmetalová deska roku 2023, která mě opravdu zaujala. Má to vše, atmosférické napětí, hutné pomalé plochy i ostré nářezy. A správně kanální vokál, který nezůstává jen u jedné polohy.
Můj sedmiletý synovec by nadšeně zvolal, že tohle album přece mají za výlohou v přilehlém hračkářství. Tak hrozivý je onen dvouplošník na obalu. Neškodná, sterilní deska pro adolescenty, kteří si myslí, že poslouchají black metal, ale nikdo jim ještě nestačil vysvětlit, jak má vlastně vypadat.
Restů z loňského roku je plno. Andzjel je tak silná až pohlcující deska, že mě poněkud zachvátil stud, že jsem se k ní dostal až nyní, a proto chybí v mém žebříčku. Kdybych ji stihl naposlouchat dříve, umístila by se přesně na druhém místě.
Když se řekne hrubozrnný OSDM inspirovaný INCANTATION, představíte si plesnivou jeskyni, jejíž prostorami rezonuje znepokojivé zaříkávání. V případě PHOBOPHILIC dostanete temnotu i hloubku, nicméně setkáte se i s inteligentní formou života disponující geny DEMILICH. Hravý, techničtější cavernous DM.
Instrumentální math rock, který i přes množství zdánlivě chaotických postupů neztrácí logiku. Místy trochu smrdí po starých THE MARS VOLTA, každopádně příjemný výlet do experimentálnějších oblastí rockové hudby.
Nechci teda moc předbíhat, ale tady jsme velmi blízko nejpřesnější seriálové adaptaci nějaké skvělé počítačové hry. Držme si palce ať to vydrží, možná se to konečně podaří!
Bažinatý OSDM je mojí radostí. TRIUMVIR FOUL opět těží z odkazu McEnteeho rohaté modly, nicméně své si berou i z více tradičního US old schoolu (DEICIDE). Sestava z Oregonu se neřadí mezí ty nejtěžší a nejzvrhlejší žánrové váhy, a to i přesto, že ani jí nechybí onen znepokojivý rituální podtext.
Divoká techno death metalová řezničina, která i přes programované bicí působí živě. Vše dílo Rafala Bowmana, který si na doplnění vybral i správného vokalistu. Ve výsledku dravý prog metal, i když někdy je to možná až příliš překombinované.
Nový kousek od KAMELOT je z těch silnějších skladeb souboru. 4 minuty v jasném riffu a s pěkným refrénem. Pokud by byla nová nahrávka plná podobně silných kousků, bude to příjemné. Nechme se překvapit...
FATHER BEFOULED jsou už léta OSDM klasikou. V žánrovém rámci obsadili onen zapadlý bažinatý okraj, ve kterém svého času dominoval jejich vzor, a sice INCANTATION. Značně obhroublá deska, nicméně mnohdy vystavěná na ne zcela jednoduchém podkladu. Bod nahoru za tradičně znepokojivou "haunting" kytaru.
Profound Lore Records opět doručují kvalitu. Na programu dne je BM. A logicky ne ledajaký. GEVURAH citlivě mixují potemnělou okultní atmosféru s disonantním skřípěním, leč nevyhýbají se ani přístupnějším (nikoli však diskontním) polohám. Vznešená, pestrá, ale zároveň i studená, odtažitá nahrávka.
Minimalistická krása. Zase. Skvělý zvuk, často velmi správně podřízený Veronice Zemanové, která vás svým hlasem utáhne na vařené nudli. Chápu, že námořníci se báli Sirén. Tohle je přímý důkaz síly magie ženského zpěvu.
Orchestrálně akustická pseudolive prezentace, kterou si SOEN střihli během covidové pauzy, není vůbec špatným formátem jejich tvorby. Komornější provedení, perfektní zvuk a bonus v podobě coveru SLIPKNOT. Dobré. Škoda jen malého zastoupení starší tvorby.