INDIGNU - Adeus
Spíše minimalistický, ale o to citlivější a emočně nabouchanější postrock s houslema. Hudební orgie, které probíhají v intimní křehké atmosféře. Vedle nedávno recenzovaných EF další žánrový masterpiece z konce roku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Spíše minimalistický, ale o to citlivější a emočně nabouchanější postrock s houslema. Hudební orgie, které probíhají v intimní křehké atmosféře. Vedle nedávno recenzovaných EF další žánrový masterpiece z konce roku.
Debut "Paramnesia" byl jako poleno ze sekvoje, na kterém však mistr řezbář zanechal celou řadu důmyslných črtů řetězovou pilou. Tu desku miluji. Následovnice je méně živelná a hrubá, zato více technická, neklidná a roztěkaná. Přesto i onu pokrývá pro ALTARS typická vrstva mokvající plísně.
Ve švédské oceli holt dřímá síla. Poctivá práce navazující na líbivé a jednoduše šlapavé polohy DISMEMBER (klasický Rogga). Pokud posloucháte AMON AMARTH, jedním dechem dodejte, že ještě raději máte PAGANIZER - tím napravíte pošramocený dojem a holky se vám nebudou tolik smát.
WOODS OF DESOLATION, nadřazená to post-black metalová ikona, opět dokázala doručit naprosto zdrcující dávku emocí. Při úvodní půlhodině mi konstantně naskakuje husí kůže, na posledních šest minut "Anew" se pak má pokožka rovnou mění v brusný papír té nejhrubší zrnitosti. Strhující.
Styl: melodický black/death metal. Obal: zimní krajina a motiv kmotřičky s kosou. Musí vás napadnout jen jedno slovo. DISSECTION. Řemeslně je to v pořádku, jen až příliš košaté a diskontně pompézní (inu, Francouzi). Legenda praví, že sólovou kytarou se na pouti v Paříži prý míchala cukrová vata.
Legenda dokazuje, že to tam prostě stále je. Hudba, která přes veškeré mísení stylů má temnou duši, která odkazuje na pradávné začátky, i přívětivější melodiku moderní rock/metalové progrese. Za mne bez výhrad.
Švédsko. Gothenburg. Vánoční tip. Křehkost i jistota. Charisma. Hudba, kterou nelze spoutat žánry.
Jon Krieger, hrdý to potomek původních obyvatel Severní Ameriky, vykopal válečný tomahawk a potvrdil, že hype, který se kolem BLACKBRAID dlouho utvářel, je oprávněný. Příště se nebát přidat více "native" nástrojů (viz flétna v "Sacandaga"). Pak budeme hovořit o prvotřídním atmo BM.
Heroický melodický metal direktně z Khazad-dûm sice asi neskolí žádného pořádného draka, jak by se v takovém případě jistě slušelo a patřilo, ale jak dokazuje třeba znamenitá klipovka "Together We Rise", úder válečnou sekerou má přesto velmi silný.
Jedni z průkopníků BM na Islandu zredukovali hitovost předešlého "Algleymi" a alespoň trochu zase vystrčili růžky. První skladbu stráví i méně militantní příznivci DEATHSPELL OMEGA, tu následující zase ocení milovníci melodií. Mě osobně však nejvíce baví ta poslední, vygradovaný epos "Aftaka".
V létě se v dalekém Hobartu konala jedna velmi zajímavá synoda. Vysocí hodnostáři tech death metalové církve se usnesli na nových normách, jež shrnuli ve svazku "Divine Council". Po pečlivém prostudování dokumentu jsem neshledal žádných nedostatků a posléze stvrdil svitek královskou pečetí.
Po celé zemi napadl sníh a hluboké hvozdy nám sevřel mráz. Je to ten čas, kdy se vydáváte vstříc klenbě chrámu lesa, kdy pod vašimi kročejemi křupe ledová krusta a ve vašich uších zní výpravný atmosférický BM. Já si pustil nové DJEVEL a opět nelituji. Faust a spol. stále drží laťku velmi vysoko.
Debutové mini SÉPULCRE se nese ve znamení old school DM oděného v poněkud vyhrocenějším hávu. Pokud se ve vašem přehrávači občas objeví třeba GRAVE MIASMA, nesáhnete moc vedle. Kvalitní francouzský polibek, jen se nebojte toho hnilobného zápachu a nečekaného kousnutí do jazyka!
Ani 7-letá nahrávací pauza nepomohla bývalým powermetalovým hvězdám, aby nezněly jen jako stín své někdejší slávy. Nové album je jako kolovrátek a na skutečně silný motiv na něm nenarazíte, ani když si na něj posvítíte lampičkou z detektivní kanceláře.
Progresivní instrumentální rock koketující s djentem i jazzem. Mladí Švýcaři pojmenovaní podle hitovky od ANMALS AS LEADERS svoji inspiraci nepopírají, přidávají ale mnoho svého. Velmi příjemná hravá a chytrá deska plná žánrové otevřenosti a šarmu.