GOSPEL OF THE FUTURE - Blowtorch Mankind
Urputný drtikol. Pekelný kolovrat, který staví na monotónních riffech jenž se rodí v rezavé děloze plné vazelíny. Za rok 2022 zatím možná ta nejohyzdnější domácí deska. Stoner metal utopený v rašelině.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Urputný drtikol. Pekelný kolovrat, který staví na monotónních riffech jenž se rodí v rezavé děloze plné vazelíny. Za rok 2022 zatím možná ta nejohyzdnější domácí deska. Stoner metal utopený v rašelině.
Pokud jste byli rozmrzelí z konce původních Vikingů a od novinky čekali návrat ke kvalitě prvních sérií, zapomeňte. Mizerný scénář, děravý jako řešeto, hlavní postavy s charismatem na nule a závěrečná "bitva", kdy se člověk už fakt směje. Úplně zbytečné.
Druhé plnohodnotné albu smrťáků z New Jersay je čirou demonstrací toho, že je možné bez kompromisů skloubit divoký brutalní death metal s progresivními prvky a zlověstným pekelným smradem.
Kombinace riffů jako od GOJIRA a doomových struktur bohužel většinu času nefunguje. Zajímavé momenty jsou rozmělněny a utopeny v nudné vatě. Klipovka "The Ferryman" slibovala více, bohužel je ještě s částí "Shivering Deadly Cold" tím jediným co má smysl si poslechnout.
Desáté album texaských rockerů přináší pestrou kolekci skladeb, které staví na starém bluesrocku i pustpunku. Kořeny hluboce zavrtané v minulosti a současné vyznění. Citelný talent skládat rock’n’rollové hitovky s puncem přirozeně plynoucí ledabylé elegance.
Indonézská půlhodinka oplakávající smrt domácího mazlíčka? Přesně tak. Žánrový posun LAMENT od blackgaze až někam k dreampopu, který je mohutně podpíraný neveselými smyčovými aranžemi. Tvrdost a průraznost nižší než dřív, úroveň pošmournosti ale vzrůstá.
Uklidňující v mnohém monotónní a líný, nicméně velmi náladový sheogaze, se zvláštním šeptaným vokálem a častými příklony k dalším atmo žánrům včetně doomu. Svým druhým albem ausstinská kapela jen potvrzuje svoji pozici „texaských SÓLSTAFIR“.
Tohle album, které se, bůhvíproč, věnuje znovu 1. světové válce a znovu představuje kapelu s totální ztrátou inspirace a soudnosti, by se mělo jmenovat "The Album To End All Albums" a SABATON by si ho měli strčit přesně tam, kam Putin invazi na Ukrajinu.
Vydání takto nazvané desky nemohlo být načasováno lépe. Tleskám do budovy Nuclear Blastu (sic!). Snad se o tom Putin nedozví dřív než za dva měsíce.
Už som si myslel, že sa takého albumy netočia! Hodina klasického "veteránskeho" rocku bez ozdôb a pozlátok. Neprekvapivo aktivistické texty útočia na prvú signálnu: je to však problém, keď je dnes jasné, že klimatická situácia si vyžaduje konať okamžite?
Hnilobně bahenný soundtrack k pádu rublu. Něco si přejme.
Chmurný soundtrack k pádu rublu. Něco si přejme.
Finům povedlo vydat svůj žalozpěv v opravdu příznačné datum. Obsah nového alba nepřekvapí. Litanické melodie co se táhnou jako med, atmosféra je ryzí pochmourná melancholie, andělský hlas Natalie Koskinen dodává funeral doomovému základu punc rekviemu uprostřed pustých bílých plání.
Potichý indierock z Londýna, který si libuje v instrumentálních pasážích, slowcore momentech a kytarových aranžích evokující akustická emíčka. Pocitová klidná deska, prostá výrazných gest, plná civilnosti a intimní atmosféry. Můj hudební lék proti migréně posledních dní.
Nové domácí singly tu moc nepropíráme. Dnes jedna výjimka. Před dvěma týdny RUTKA LASKIER poslala do světa jednu písničku inspirovanou rokem 68. Po necelých dvou týdnech jejich text nabírá úplně jiné aktuálnější perspektivy.