Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Už obal téhle desky poměrně jasně napověděl, odkud vítr vane. Projekt z exotické Venezuely sází na black/death metal, přičemž jasně odkazuje jak k DEATHSPELL OMEGA, tak i k polské temnotě typu HATE nebo BEHEMOTH. "Virtue" není bůhvíjak originální deskou, nicméně poslouchá se znamenitě.
O čerstvém debutu pražských symfo-metaliků není možná mimo zasvěcené kruhy příliš slyšet, ale to se rozhodně změní. Jestli totiž zdejší symfo scéna potřebuje nějakou tu čerstvou krev, co jen do zblbnutí neopakuje zajeté scénáře, jsou to právě SANDONORICO.
Dnes se začíná psát nová historie znovuvzkříšeného někdejšího převážně metalového festivalu na jižním Plzeňsku. A že za tím stojí také profesionálové z Obscure Promotion (jinak samozřejmě Brutal Assault), lze nejspíš očekávat skvělé festivalové zážitky.
Na to, že je to technický death metalový nálet se vším všudy je tu překvapivě velké množství fakt hitových momentů, které jsem si zamiloval. Překvapivě různorodá a mnohdy i chytlavá deska, která ale neuhne z brutální cesty. Rozhodně špička jejich diskografie.
Melodický black metal dvojí tváře. Jednu chvíli ukazuje ostré ostny, vzápětí však v melancholické náruči konejší svého posluchače hebkou rukou nostalgie. A to tak hebkou, že mi vytanou na mysli švédští post-blackoví bolestíni TOGETHER TO THE STARS. Při čtvrté a poslední skladbě naskakuje husí kůže.
Dvanáctá deska italských vládců hlukové hrubozrnné bažiny. Základ se nemění, ale začínají z něj vyrůstat nové šlahouny, které prozkoumávají prostor, který byl doteď neprobádaný. Na desce tak najdete oťukávání UFOMAMMUT s různými postžánry i spacerockem. Stylově nejotevřenější deska kapely.
Blacková kometa KVAEN míří i tentokrát zatraceně vysoko. Hlavní principál Jakob Björnfot si přizval celou řadu zajímavých hostů a stvořil vysoce komplexní a propracované album. Příznivci staré švédské školy musí jásat, neb tento projekt krásně navazuje jen na ty nejlepší devadesátkové tradice.
Projekt brooklynského nadšence Chaomina Tanga ve mně vzbuzuje ryzí nostalgii. 12 skladeb by mělo tematizovat 12 měsíců v roce. U mě ale celé album funguje jako výborné retro, oživující samohrajkové synthpopové elementy stařičkých RPG her lehce mázlých nějakým romantickým newage a postrokem. Boží!
NOCTURNAL DEPRESSION jsou staří DSBM kozáci. Věší se na stromy, podřezávají si žíly i požívají prudký jed bezmála 20 let. A občas také zajdou do studia a vyplodí nějakou tu písničku. Ne pokaždé to je sláva. Nicméně letošní EP zlé není, příjemný materiál s nostalgickým pohlazením WOODS OF DESOLATION.
Překvapení slyší na jméno LITOSTH. Objev vynořivší se z hlubin brazilského pralesa má všechny předpoklady získat si srdce poměrně širokého spektra posluchačů. Epické, košaté a velmi dobře poslouchatelné (viz titulní hitovka). Příznivci melodic BM, ale i DARK TRANQUILLITY musí zpozornět.
Finský hravý odlehčený relax čítající jen bicí a kytaru. Už pět nahrávek uplynulo od jejich prvotiny nazvané Vltava. Novinka pracuje s kytarovými loopy a vrstvením linek s mathrockovou vynalézavostí v rytmech i kytarových efektech, které mě nepřestávají překvapovat.
řetí a rozhodně nejlepší deska technicky orientovaného death metalového nátěru z Long Islandu, který k sobě váže i prvky blacku a disonance. Kapela lidí, kteří se motali kolem MYRKUR, ABBATH, REVOCATION nebo PYREXIA. Hledáš v rámci deathu zajímavosti? Tak tady prosím.
Samozřejmě výborné, ale pro koho? Já se nemohu ubránit oxymoronickému povzdechu, že jsem zároveň zklamán tím zbytečným návratem k jeskynnímu kvílení "Morta" či "Odinista", který po famózní prosvětlené riffovačce "Hallucinogen" vnímám poněkud úkorně.
Omamná čarodějná hudba stojící žánrově na mlhavých hranicích doomu, ambientu a velmi temného folku. Jakoby SÓLSTAFIR narazili do JARBOE a CHELSEA WOLFE. Transcendentální meditace uprostřed melancholických pustin.
Je asi pochopitelné, že se zasloužilé kapely touží vrátit do dob, kdy se jim dařilo nejvíc. Novinka DL tak pokukuje ke všem těm "Hysteriím", občas se mihne příjemný hitík onu dobu upomínající, celek je ale spíše trochu letargická vzpomínka pro pamětníky.