Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nejčistější a nejpřímější deska z diskografie Australanů. Stále disonantní, nepřístupná, disharmonická a dostatečně zvrácená na to, aby si fandové tradiční metalové produkce se zhnusením odplivli. Stále na okraji. Ale v rámci jejich tvorby je tu citelná smířlivost.
S odstupem můžu říci, že Loki je zatím nejzajímavější, nejodvážnější a nejambicióznější seriálový projekt od Marvelu. Ale to jsem si říkal i u prvních dílů Wanda Vision , takže doufejme, že tentokrát trend vydrží až do konce.
Domácí novinka v trendy post black metalu. Zvuk v rámci žánru celkem v pohodě, ale …nápady jalové, texty plné okatých klišé, pokusy o atmosféru mě míjí, elektronika to často zabíjí. Když už jste z Jindřichova Hradce, tak se doporučuji objednat k NÁV na stáž.
Cítím, že bych se k nové desce Dýní chtěl taky vyjádřit, kór když je na ní po 28 létech slyšet i "Michi". Ale zatím to nejde. Zatím vlastně nejvíc přemýšlím nad tím, jak se v diskografii pozná, že novinka není EP z ´85, tedy když nebude uváděn letopočet.
Ďáblův advokát je Rudi. Problém reunionu HELLOWEEN totiž spočívá v očekávání návratu doby "Keeperů", který se však nekoná ani lehkostí, natož kvalitou písní, které jsou veskrze tuctové. Klasické současné dýně s výpomocí a maximálně průměrným materiálem.
Když vydá novou desku takováhle persona, je to vždycky důvod k radosti. A to i přes to, že jsem si na desce našel především "Hoří Notre Dame", tedy polohu, ve které mám Michala nejraději, a naopak převažující blues & co. mě nechává chladným.
Skeptici budú príjemne prekvapení, optimisti asi trochu sklamaní. Je skvelé znovu počuť Kiskeho hlas na ploche celého dyňového albumu; škoda len, že Hansen nedostal viac autorského priestoru. Čakal som viac kúskov ako Skyfall.
Jenom škopky a klapky, ehm tedy bicí, klávesy, syntezátory a samply. Sváča z PLEASE THE TREES a Patrik z C. Mimozemská eletronická hra se zvuky a náladami z rodiště KALLE a SUNSHINE. Táborská scéna mě nepřestává udivovat v tom, jak neotřele promlouvá do domácího hudebního dění.
Splitko progresí nasáklých bažinatých psychedeliků z Belgie lezavých postmetalistů z Norska. Čtyři skladby a hodně přes hodinu hudby. Každá kompozice s vlastním duchem a energií. Nejsilnější místa jsou ty, které nevíce žánrově vybočili mimo komfortní zónu obou kapel.
Obludně průměrný německý metal od kytaristy, který si stále myslí, že něco znamená, když občas býval nájemným hráčem ACCEPT. Neznamená, a to ani s Rickem Altzim (MASTERPLAN) za mikrofonem. Začínám se trochu bát, co si na nás nachystali HELLOWEEN.
Parádní kombinace noiserocku a metalcoru mi v některých ohledech dává vzpomenout ženevské KNUT i trochu umírněnější variantu BOTCH. Hlučná a ušmudlaná drezura riffů ve středních tempech s tématy, které přecházejí od krocení vnitřních démonů k důrazné kritice společnosti a zase zpět.
Austrálski fanatici a ich druhý album v tomto roku. Objavujú dream pop a ide im to naskutku fantasticky. Pesničky na seba krásne nadväzujú, sú chytľavé a hypnotické. Kto objaví hudbu tejto kapely, objaví celý nový vesmír.
Talentovaná omladina z Londýna předkládá svůj návrh na krále progresivního rocku na rok 2021. Horská dráha plná kytarového pidlikání, neustále těkajících rytmů a unikavého nihilismu. Epičtější, barevnější a zběsilejší než minule. Ryzí hudebnická radost!
Soundtrack bez filmu. Ležérní pozvolna plynoucí atmosféra kombinující ambient, jazz, postrock a dominantní klávesové nástroje. Nejsilnější skladba jednoznačně saxofonový doom-jazzový opus Shadow Falls s nakažlivou noirovou atmosférou. Krása pro ospalé večery.
"Rum, pivo, výzvy a medovina, to jsou ty věci, co pirát potřebuje, vlajku vzhůru a vyplujme pod znakem Pivní bouře!". Myslím, že je nesmírně osvěžující si po těch šílených měsících pustit praštěný folk metal a vysosat k němu pár pivek. Do řitě s kovidem!