Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jsou po dvanácti letech zpět s druhým EP. Technicky precizní tvrdě death metalový nálet, který spojuje Martyho a Seppa z (ex) HEAVING EARTH aspiruje na nejlepší domácí nahrávku instrumentálně nadupaného death metalu.
Můj hudební Neurol posledních týdnů. Absolutní meditativní relax, při kterém se otevírají čakry a páteř se rovná v astrálu. Někde mezi ambientem, jazzem a božskou nirvánou.
Kolomazí zasviněný post-metalový válec spřízněný s vydavatelstvím Deathwish má na aktuální desce zajímavé hosty jakými jsou Johannes Persson z CULT OF LUNA nebo Josh Mckeown z PALM READER. Ale, i kdyby tam Ti dva nebyli, je "Migration" jednou z nejlepších desek špinavého umolousaného metalu 2021.
Belgický stroj na transcendentální postmetal uhnul. V názvu alba, v mechaničnosti, která pro něj byla vždy signifikantní i náladách, které dokázal zprostředkovat. Je to změna správným směrem. Co přijde dále? Eeckhout otočený při koncertech k publiku?
Víkendový tip na zajímavou neznámou netradiční náladovku. Ve své podstatě one man projekt, za kterým stojí Richard Grenko, se vyžívá hlavně ve vodách progresivní epiky s fokusem na vytvoření atmosférických kompozic. Někde mezi instrumentálním progmetalem a postrockem.
Tento únavný a nevýrazný "shoegazový" žánrový kotrmelec som zatiaľ vôbec nepochopil. Minulý album mi zostane v prehrávači zrejme ešte dlho, škoda.
Druhá největší událost postrockové scény v roce 2021 je tu. Vedle vydání nového alba GODSPEED YOU! BLACK EMPEROR s novinkou přichází i Japonští MONO. Mám za sebou pět poslechů a s každým to jde nahoru.
Recenze rozepsaná, ale furt na to nemám pevný názor. Zvyknout si na ty pekelné rejstříky u kláves bude ještě šichta. Proč mi to jen dělaj?
Událost roku na domácí metalcore scéně? Rozhodně. Trpké album s českými texty, které odsoudilo trosky české metalcorové scény do role přihlížejících statistů. Vyjde v žánru tento rok něco lepšího? Říkám ne.
Pokud milujete milionkrát ohraný speed metal s pištivou vokální ozdobou, jste u Švédů na té správné adrese. Jinak vás čeká jen kopřivka, pláč a skřípění zubů, pokud byste se pokoušeli něco takového doposlouchat až do úplného konce.
Ne to není vítěz soutěže o nejvíc klišé název pro atmometal (nebo je?), ale v pořadí již sedmá řadová deska one-man projektu z Portlandu. V mixu éterického postrocku s uhánivou black metalovou rytmikou a skřehotákem jsem už dlouho neslyšel nic neplšího.
Sólovka zpěváka z DAUGHTERS. Důkaz, že jeho hlas prostě nestačí. Pokud je mu partnerem jen přehlídka jalových industriálních pazvuků, tak jeho repetitivní řvaní vyznívá do prázdna.
Je to velké. Velké a rozmanité třeba jako obraz "Pobití Sasíků pod Hrubou skálou" od Mikoláše Alše. Je proto nesmírně složité do toho proniknout, protože se musíte věnovat všem detailům zblízka, ale i celku z větší dálky. Takže recenze bude. Ale vydržte.
Pro temný bažinatý stoner není lepší název. Upoutávka na to, že existuje pohrobek po kapele NIKANDER trpí jen zvukem ze zkušebny, který by zasloužil mnohem více plnosti a hlomoznosti. Ale držím palce do budoucna.
Když se vám stane, že si po prvním poslechu libovolného nového alba musíte hnedle znovu pustit konkrétní skladbu, je to neomylné znamení, že je to kus s velkým "K". A přesně to se mi dnes stalo u osmé položky "Ahoj lidi" žhavé novinky brněnské legendy.