OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
Jednoznačně nejlepší deska Dream Theater. A to především díky (místy celkem úspěšné) snaze podřídit jednotlivé instrumenty samotným písním. Ještě několik alb tímhle směrem, změnit zpěváka a možná by se mohla tahle kapela stát mou oblíbenou :-) Dodatek: S tou "zřetelnou inspirací" (abych byl slušný) jinými skupinami (Pink Floyd, Muse, U2...) by to hoši neměli moc přehánět.
Konecne pro me poslouchatelne album,ale ta profesorina je lehce pachnouci...
Hráčsky samozřejmě bezchybné ale tentorkát něco navíc,jsem rád že DT opouštějí období virtuozity,dokáží napsat silné skladby
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Aj keď najviac krochkám pri TOT, Octavarium si cením pre snahu o prepojenie súčasného DT s obdobím pred Metropolis pt.2. Niekto to nazýva vykrádanie i seba-vykrádanie, ja tomu hovorím pirueta. A nie hocijaká. To treba vedieť. A DT to vedia. Ešte jedna vec: vďaka za titulnú suitu nadväzujúcu na artrockové tradície. Časom sa jej kvality budú iste zviditeľňovať výraznejšie. Summa summarum: Klobúk dole.
deska je na x poslechu a to uz holt proste kazdeho nebavi... byt tohle pred six degrees, nikdy bych to nerekl, ale pokud by na octavariu chybel Labrie, asi bych ani vic poslechu neabsolvoval... presto je to prece Dream Theater
Vypujcovani nosnych napadu odjinud a jejich nasledne o koleno zlomene doplneni nejakou tou technickou manyrou me nijak neprekvapilo, chvilkama bohuzel i docela zklamalo. Proste dalsi deska Dream Theater.
Vyborne album po nudnom ToT. Kapela sice kopiruje mnoho znamych skupin, ale su to kopie nadmieru vydarene. Keby I walk beside you nahrali U2 tak by sa to hralo v radiach od rana do vecera a bol by to hit roku. Som rad ze ubudlo instrumentalnych pasazi, piesne su prehladnejsie a melodickejsie. Album radim k tomu lepsiemu co DT vydali.
Tezke hodnoceni snazil jsem se album naposlouchat, ale nejde to hlas zpevaka me doslova vytaci. Otresne. uggrrr 3/10
nechce se mi opakovat to co zde jiz napsal(a) dagmar. 95%ni souhlas.
Od DT slabší album nebo spíš méně geniální. Já jenom doufám, že po tomhle albu přijde další klenot made in DT typu Metropolis (doufám, že se naplní Marigoldova slova)
Dobré album, ale raději mám Awake nebo Change of seasons....
Ono DT je DT to nesklame nikdy a ludia ich budu pocuvat aj ked nabuduce skopcia, co ja viem, trebars ELVISA.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.