OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V pohode album ovela lepsi ako predchadzajuci..
co ja viem..... u DT som nauceny na poriadny metal, toto je jakesi nemasne nesrane....
-bez slovního hodnocení-
Hodnocení beru čistě v rámci alb DT...
Train sa mi videl trošku viac...
-bez slovního hodnocení-
pre mna najlepsie album dream theater.
Na Octavariu mi nejvíce vadí,jak moc I Walk Beside You připomíná U2 a při poslechu These Walls mi okamžitě přišli na rozum Linkin Park,což už bylo naznačeno v recenzi.Takové komerční vlivy nemají v progresivní muzice co dělat.The Answer Lies Within je zase příliš popově přeslazená,proto mám radši druhou polovinu alba + úvodní The Root All Evil.Absolutní vrchol desky je úchvatná kompozice Panic Attack.DT mají lepší desky,v čele s Awake,pořád se ale jedná o silně nadprůměrný hudební počin.
Ač nepatřím k nějak zvlášť nadšeným příznivcům snového divadýlka, dvě poslední řadová alba DT naopak docela "můžu". A třeba ta pocta U2 alias I walk beside you se mi líbí opravdu hodně.
Pro mě jedno ze slabších alb DT, ale i tak špička prog rock/metalu. DT nepřekvapili a opět trošku změnili styl, i když tvrdší pasáže či skladby(Panic attack a these walls) se trochu drží stylu tvrdých skladeb z předešlých dvou alb. I walk beside you je podle mě jedna z nejlepších hitovek DT a považuji ji dokonce za jeden z vrcholů alba(krásná je i balada Answer...). Naopak za horší skladby považuju Sacrified sons a i závěrečné Octavarium, kterému by možná prospělo mírné zkrácení. Co je zde velmi kvalitní tak zpěv LaBrieho a líbí se mi i kapánek jiné bubnování Portnoye(hraje zde vyloženě pro skupinu což moc často nedělá:) a ovlivnění (samozřejmě pozitivní) jinými rockovými legendami jako Pink Floyd nebo U2.
Jedna z těch lepších desek Snového divadla a zároveň záležitost, díky které jsem této bandě přišel na chuť a jsem tomu moc rád.
O malý, doslova titěrný fousek horší než Train Of Thought, proto jej hodnotím stejně. Fantastická věc!
Octavarium je priemerny album na DT pomery. Odstupom casu je to snad jedine cd od DT ktore uz skoro vobec nepocuvam. Sklady Sacrified sons a titulna su skvostne ale album ako celok uz nieje tak silny......
Bez komentáře!
miluju prog, ale trochu jinak zahranej... to sedí, nevím podle mě jsou zajímavější a promakanější kapely jak DT. Dost ploché..
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.