OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Miluju prog, ale trochu jinak zahranej... Jinak Live at Budokan je vynikající DVD.
Další přelom v kariéře geniálních Američanů.
-bez slovního hodnocení-
Velice silný materiál, krásné, zpěvné a chytlavé melodie. Root Of All Evil je skvělá "vypalovačka", Answer Lies Within krásná balada, These Walls příjemné odlehčení, které - ačkoli zní jako od LP - by LP stejně nikdy nedokázali napsat, I Walk Beside You alias nejpříjemnější melodie na albu, Panic Attack mohl být na můj vkus trošku míň panický, Never Enough trošku zavání onanií, Sacrified Sons další pěkné zastavení před finálním eposem Octavarium, které postupně graduje až k samému vrcholu, kde se chivlku zdrží a příjemně ustane. Velice ucelené album, jedno z nej od DT
Nieco tomu chyba... nenadchlo ma to tak ako predchadzajuce albumy
-bez slovního hodnocení-
Dobrý album. Ale prvotné nadšenie rýchlo opadlo. Za titulný song dávam ale 10.
Hmm, nevím. Z mého pohledu asi nejslabší deska DT, co znám (Awake, Metropolis, Train). Snaha o písničkovější pojetí mi v principu nevadí, problém je v tom, že zde vyznívá poněkud křečovitě. Melodie jsou takové unylé a písním chybí větší vnitřní náboj. A DT by se měli konečně přestat nazývat progresivní kapelou, kterou dávno nejsou. Více jim sedí nálepka nejlepší revival kohokoliv na světě.
super
Býval jsem velký fanda DT, ale do té doby, než začali být ... líní, řekl bych. Na Scenes (nebo snad ještě i Six Degrees) je vidět ohromná kopa práce, propracované tématické i hudební nápady. Byli to DT, kteří uměli špičkově hrát a zároveň tvořit takovou hudbu, že člověku vlhly oči a běhal mráz po zádech. To byli DT, kteří makali a ne DT, co známe teď, kdy zalezou na skok do studia, tam nahrajou z fleku 70 minut, co je zrovna napadne, otextujou to a myslej si, že jen proto, že jsou DT, tak to bude šíleně skvělý a my z toho zase padnem za zadek. V tomhle je podporovat nebudu... ... a ta koule je opravdu příšerná. :)
-bez slovního hodnocení-
Myslím, že mládenci dokázali, že řeči o jejich hudbě pro hudbu a samoúčelné onanistice jsou liché. Kdykoliv budou chtít, tak posadí lidi na prdel. Myslete si o tom co chcete, ale je to tak. Dávám moc bodů.
Toto je album, ktore sa da zhodnotit tak za 10 rokov...ja mam nanho napriklad kazdy den iny nazor:-))) hoci Dream Theater milujem. Ich najvacsi problem uz od Six Degrees je, ze niekedy strasne nudia - prvych 13 minut Octavaria ma privadza do komy, ale potom tie instrumentalne masturbacie z blazninca su super...
skutocne vynikajuce album, ale Metropolis pt.2 zostava neprekonany...
Predchozi alba byly lepsi,ale je tu par dobrych kusu.Libi se mi ze se snazi hrat kazde album jinak
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.