OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Špičkové album, prakticky bez chyb, totální profesionalita. Zpěvák zazpívá co chce. Klobouk dolů. Líbí se mi i zvuk. S Linkin Park bych je tedy nesrovnával. I když se tam pár podobných drobností jistě najde, celek je prostě o něčem jiném.
-bez slovního hodnocení-
Je urážka této geniální skupině nedat 10
Starší alba jako Clayman nebo Colony sou mnohem lepší. Nechci žádný Linkin Park.
-bez slovního hodnocení-
Musim povedat ze ma In Flames velmi prekvapili. Po uvodnom posluchu A Sense Of Purpose som znechutene odskocil prec. Suhlasim s recenziou, ze uvod je velmi slaby a odradzujuci. Neskor som sa vsak k albumu vratil a nelutujem. Reaper to s bodovanim vystihol dobre. Moje hodnotenie by sa po posluchu klasickeho albumu ustalilo zrejme na cisle 7,5. Co som vsak necakal, bol japonsky bonus. Este sa mi totiz nikdy nestalo, aby nejake skladby, ktore boli niekam dodane len na oko, aby sa japonci nestazovali, ze u nich album vysiel neskor, boli tak kvalitnym materialom. Z 7,5 sa stalo zrazu 9. Nemozem inak, od udernej Erase, cez rozoviatu Tilt az k neskutocnemu skvostu Abnegation, ktoru som valil do hlavy niekolko dni. Prekvapujucu si A Sense Of Purpose vyzaduje dlhsi posluch ako by clovek od neho cakal (vzhladom na zaner), ale oplati sa. Za poklad ukryty v zavere si odomna tohtorocny In Flames odnasaju 9.
Absolútna špička žánru. Ale čo keď ten "žáner" zrovna v láske nemáte ?! hmmm
S recenci v celku souhlasim. A hlavně tihle In flames jsou o 100% lepší než předchozí deska a jsem velice mile překvapen.
In Flames si drží svůj nadstandard. Po pár posleších bych to hodnotil nižší známkou, ale čím víc to poslouchám, tím víc se mi to líbí. Nejlepší skladby: Delight And Angers, The Chosen Pessimist, Drenched In Fear, Abnegation.
nuda, nuda...zní to jako linkin park
-bez slovního hodnocení-
Mně se nové album Plamínků poměrně líbí, přestože není tak barevné jako předchozí zdařilý počin Come Clarity. Co se týče zvuku, jsou to klasičtí In Flames - zvuk skutečně není jejich silnou stránkou. Nové album se podle mě snaží skloubit novou a starou (akustická kytara v Alias) tvář In Flames. Za povšimnutí rozhodně stojí netypický song The Chosen Pessimist, u kterého mě mrazí v zádech - takovou věc jsem nečekal. Za další skvělé songy považuji The Mirror´s Truth, Alias, Delight And Anger, Move Through Me, March To Shore a Tilt. Vadou alba je možná až příliš moc skladeb ...
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Pravda nejsou tu takové hity jako na CC, zvuk je trochu uhlazenější, začátek ospalejší, ale od 6 skladby už se to slušně rozjíždí. Škoda že tu chybí poslední tři skladby, které jsou možná nejlepší(hlavně Abnegation). Nejhorší skladba je Im the Highway. Jinak slušné album, takový metalový popík.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.