OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
Ale jo. Nakonec to sice není tak špatný, jak jsem se zpočátku bál, ale přesto podle mě mohlo být mnohem lépe. Trošku netakticky na začátku nejhorší skladby z alba, potom se to ale zvedne a jde a klasiku In Flames poslední doby. Předchozí Come Clarity bylo ovšem o dost lepší a tak doufám, že na příští desce se plameny opět vzchopí nebo bude už opravdu zle.
Oproti Come Clarity a vůbec starší tvorbě celkem slabota,ale podle mě to ještě není tak hrozné...
In Flames (obecne) jsem si oblibil az po par poslesich. Nebylo to ani "vlevo", ani "vpravo". Tak nejak uprostred... Kazdopadne me to po case chytlo a musim rict, ze me to jeste porad drzi. Pravda, na tomhle albu jsou chytlavejsi melodie, mistama vzlykavej vokal, ale jinak proste vic nez dobry!!! Rozhodne bych tohle album neodsuzoval a bez ostychu mu prihodim 7/10.
Takhle kapela mne pred nějakým časem přivedla k metalu, ale ty doby jsou již dávno pryč...
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Pro scénu zbytečné album a pro IF jen na škodu !! I když spousta lidí si tu desku koupí, a to je to oč tu jde !! ;-/
pohoda....7 + bod za geniálne the chosen pessimist....takže
Zvuk mi to špatí.Celé je to už moc take prečačkované a precackované tými istými ingredianciami,ktorými aj doteraz. Jadro albumu funguje solídne,solídny ale tak troška protivný album.Zlatá doba IF je už preč.
špatný to není, ale na víc než 7 to u mě neni
Pomalu, ale jistě jde kvalita dolů. Zatím mě to sice ještě stále baví, ale už je to na hranici (některé songy mě fakt nudí) a hlavně mě dost zklamal ten uhlazený zvuk - prostě tomu chybí ty správný koule. Příští album rozhodne, zda budou IF pokračovat sestupnou tendencí nebo chytí "druhý dech" a přijdou s nějakou peckou.
12 tracků, z toho 4 poslouchatelné = 30% Jednoduše matematicky 3,5
fuj to je vlezlé, stadionové refrény...nic pro mě
Hm tak to vypadá, že tu máme asi nejhorší desku mojich oblíbenců IF. Minulá Come Clarity obsahovala mnoho strhujích skladeb či nápadů, avšak tady to je až moc rutinní práce, které chybí nějaká duše, napětí či nápady. Ano máme tu docela povedené songy The Mirror's Truth, Sleepless Again, I'm The Highway, Delight And Angers či dlé mého nejlepší song desky zavěřečnou March To The Shore, která má vše co od kapely očákávám, ale také spoustu vaty a "stejných" postupů či dokonce songů..., Navíc Andersův vokál mi taky zrovna nesedí :( bohužel.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.