OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
docela kvalitni CD, ale IF maji rozhodne na vic.... ale nejak me nevzala produkce desky
Dal som tomuto albumu este sancu pretoze sa chystam na koncert a musim povedat ze sa to podstatne zlepsilo stale je to In Flames v novom kabate. Skevle melodie nejaka ta hitovecka navrch.
-bez slovního hodnocení-
Nemyslím, že by "A Sense Of Purpose" bylo horší, než předchozí dva kousky... A i když to není bůhvíco, pořád je to poslouchatelná muzika.
z úcty za 6, jinak čím dál horší
-bez slovního hodnocení-
Hmm... autor recenzi napsal tak, že "kdo tomuhle dá pod 5, je buran, zastydlý příznivec old school Gothenburgu", alespoň jsem to tak pochopil. Já však dávám takhle nízké hodnocení především kvůli Fridénovi, který mě vytrvale odrazoval od doposlouchání alba dokonce. Takovéto tesklivé kvílení je mi skutečně fyzicky nepříjemné. Jinak zbytek kapely podává standartní výkon, jenž bych s jakýmkoliv jiným vokalistou oznámkoval slušnou šestkou. Takhle jen za 4.
-bez slovního hodnocení-
téhle kapele jsem nikdy moc na chuť nepřišel a ani tato placka to asi nezmění....ale dám jí ještě šanci :)
Come Clarity jsem jim sežral i s navijákem, teď už to je horší. Ale asi lepší než poslední Soilwork
je to čím dál tím horší. Aspoň co se týká mého vztahu k In Flames. Mnou kdysi milovaná švédská pětka nahrála další album a já se musím přiznat, že se mi do poslechu vůbec nechtělo ... asi jsem tušil co mně čeká. Prohučelo mi to kolem uší jako rychlík a nic. Ty skladby jsou tak nevýrazné, jsou si tak podobné, a ten zvuk ... připomíná mi to první nadšené porevoluční metalové nahrávky v bývalém Československu. Bída, kdo to zvučil a míchal? Amputovali mu snad uši? Nebo je nedoslýchavý od narození? Pochybuju, že In Flames někdy překročí svůj stín, pomalu se začínám smiřovat s tím, že dny jejich tvůrčího rozletu jsou v tahu. Je to taková dělničina: každé dva roky píchačky, nástup do studia, nahrát nějakou tu novou desku (až na obal úplně stejnou jako minule), odjet pár koncertů a pak šup domů k mamině a dětem. Škoda no ... z úcty ke starým časům nepůjdu pod pět
Prumerne album In Flames s opravdu nekonfliktni, radiove uhlazenou produkci, ktera ponekud zabiji i tech nekolik nadstandartnich skladeb jako je treba I´m The Highway. edit 12.4. pridavam po dalsich poslesich bodik, ale sakra ten zvuk... Mimochodem The Chosen Pessimist je je vynikajci....
Tuto kapelu som nikdy nemal rad, hoci vzdy som dal na odporucania znamych. Nic prevratne som tu vsak ani tentokrat neobjavil a ani z ucty k historii kapely (ktoru neprechovavam) nemozem dat viac ako priemer ...
Podle mě tak trochu zbytečné album. In Flames mohli natočit alespoň trošku odvážné moderní album, postavení na scéně na to mají, ale oni se bohužel vydali směrem znovuomílání stejných postupů. Obvzvlášť po stránce kytar je to zoufalost. Raději si poslechnu poslední Darkest Hour od kterých by se mohli IF učit.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.