MOGWAI - The Bad Fire
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
Opeth hrají art rock! A jde jim to náramně!
Uvod albume je celkom fasa, potom v strede si trochu pospim a zavver je opat fasa...asi tak by som to hodnotil. Navyse nahravka sa mi zda neskutocne ticha...n iesom nejak extra nadsenny tymto albumom. Cakal som skor Damnation part 2 ale toto je taka jazda slepou ulickou!
po miliontém poslechu musím říct že atomosfera Opeth sice zůstale, ale v tom nejřidším podání. Pár moc pěkných skladeb ale celkově nudné album. Kdybych Opeth poznal teď, asi by mě nepřesvětčili o tom abych si sehnal ostatní alba. Předešlé album taky nebala žádná hitparáda ale ve srovnání s tímhle to byla bohužel pecka. Je to takové dobré ep
Bohužel, se to moc nepovedlo. Jsem velký fanda kapely, mám je hodně rád. Od BWP je to bohužel nejnudnější CD. Vůbec mi nevadí žánrové odklonění do vod, které by Opeth "na oko" slušelo daleko více a posunulo je do daleko tajemnějších vod, ovšem nějak jim to nemůžu uvěřit. Když si vzpomenu, jaké perly kolikrát říká Míša na koncertech... Heritage má snad 2 songy, jinak to je pro mě nuda. Jsou tam snahy o nějaké fáračky na zvucích, ale trvá to moc dlouho a vlastně se nic neděje. Bohužel CD nabaví, poslech jsem ho několikrát a nebaví :-). Škoda. No a zvuk? Myslím, že koncepčně zapadl perfektně... kdyby měla ovšem takový zvuk kterákoli CZUG kapela, byla by poslaná do věčného propadliště hoven.
Velmi těžké album,nic méně vynikající hlavně v akustických pasážích
Zaujímavý album. Ako experiment to beriem, ale ak by takto chceli pokračovať aj ďalej tak neviem či si na novú tvár Opeth zvyknem. EDIT: Po dlhšej dobe som si to pustil, ale popravde ma to dosť nudilo, takže pol boda dole. Naopak nasledujúci album v mojich ušiach o niečo povyrástol.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Mal som obavy ci kupovat alebo nie pretoze posledny Watershed na doslova nudil ale chvalabohu toto o Heritage nemozem povedat. Skvela atmosfera!!!! Taketo experimenty uznavam!!!!!
skvela muzika, kompozicia pokrivkava, ale inak super
-bez slovního hodnocení-
prijemne pocuvanie
"Rozhodně chvályhodné a odvážné rozhodnutí vymanit se z metalových okovů. Za to je třeba zatleskat. Je tam jen jeden drobný problém. Nedá se to poslouchat. A neroste to a neporoste." © Shnoff
Je to síce (podľa mňa) jedno z najslabších albumov od Opeth - fakt asi najhoršie zoštrukturované motívy, ktoré vôbec nefungujú dokopy, čo je inak škoda, pretože osobne sa mi veľmi páčia ako samostatné celky, ale nepáčia sa mi ako skladby. V tomto smere mi je ľúto za tou typickou ľahkosťou a samozrejmosťou, s akou vedeli Opeth pospájať veľa motívov dokopy a pritom stále fungovali ako skladby a každým posluchom rástli. Pri Heritage som mal trochu pocit, že všetko podstatné som sa dozvedel už po prvom, druhom posluchu a album mi išiel až príliš jednoducho do uší. Takéto zmiešané pocity som asi ani nemal u žiadneho albumu od Opeth. Na druhej strane sa mi však páči, že Opeth sú stále skupinou, ktorá nechce stáť na mieste a nechce ťažiť len zo svojích starích albumov a ich postupov, ale chce prísť s niečím, čo ešte vo svojej diskografii nemala...... z tohto všetkého mi vychádza konečné hodnotenie
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!