PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Opeth majú môj obdiv za to, ze neustrnuli na mieste a vydali album, ktorý smeruje až niekam k artrocku 70. rokov, čo síce mnohým nie je po vôli, ale zavdačiť sa všetkým ozaj nie je možné. Je na každom, či túto novú tvár kapely akceptuje, alebo nie. Za seba môžem povedať, že novinku Heritage považujem za vydarenú. Určite sa nejedná o najlepší album ich diskografie, ale klady rozhodne prevažujú. Niektoré pasáže sú priam skvostné, len v tom celkovom prepojení jednotlivých tém v rámci skladieb cítim ešte určité rezervy. Je to dosť krkolomné, žiadala by sa trochu väčšia plynulosť pri prechode medzi kontrastnými námetmi. Inak nemám vážnejších výhrad a tá melancholická nálada vlastná všetkým albumom Opeth, mi v tomto ročnom období nadmieru vyhovuje.
-bez slovního hodnocení-
Další řady z kontroverzních alb roku 2011. Mikael se rozhodl opustit metal a naladil se na 70kové progresivní vlny, rozhodně odvážný krok, ale nabízí se otázka, jak to může dopadnout když hrají metalisté progresivní rock? Opeth mají k dobru to, že art rockové pasáže použivají ve své hudbě již delší dobu, ale jak to bude fungovat v takové míře? Je to zvláštní album, a ikdyž se tam nenachází ty úplně nejsilnější nápady, přesto mě k němu vždy něco přitáhne a já si ho opět pustím a baví mě. Skvělý zvuk, Mikaelův zpěv je jako vždy velké plus.
Dobrý, ale jen částečně. Metalová tvář mi dost chybí.
Dost slušných nápadů a vynikající cit hudebníků-basa a bicí. Ale je to poslátané a na běžnou produkci Opeth a na to, že je rok 2011 to má opravdu špatný zvuk. Frázování Akerfelda například ve Slither mi nahání spíš hrůzu. Je mi jedno čím se inspirovali a nikdy sem na to nehleděl, ale v tomto případě si radši pustím Yess a budu mnohem spokojenější. Pravda je, že již alba Watershed a Ghost Reveries mě nebavila právě kvůli příklonu k dobám dřívějším a nějak špatně poslepovaným nápadům. Heritage nedrží při sobě a je roztříštěná do mnoha fragmentů. Pro mne vyloženě otravné album. S chutí zůstávám u Still Life.
Toto uz nieje Opeth.... v ramci diskografie Opeth ide o necakany zvrat ktoremu by som aj meno zmenil... kazdopadne podarene a svieže... a hlavne dobre
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
zatím nevím, co si myslet...
-bez slovního hodnocení-
Dosť rozporuplná nahrávka , ani ja neviem na ňu doteraz sformulovať názor , ktorý by ju dokonale vystihoval. Avšak zvuk je dokonalý ( to vy máte dojebané sluchovody od tých kompresií a loudness pičovín) , a nemám ani najmenší dôvod dúto hudbu Mikaelovi neveriť. Nechávam si bodovú rezervu , album sa u mňa len vstrebáva.
-bez slovního hodnocení-
Album o tom, jak Mikael podlehl zdání vlastní geniality. Dobré nápady ředí nic neříkajícími plochami rádoby progresivního 70s revivalu. Heritage chybí hloubka, originalita a kompaktnost. Zní jako záznam jamování, když někoho z muzikantů zrovna políbila můza. Pár kladů: - Opeth konečně ukázali, že ovládají i jiné polohy než ultra-soft/ultra-heavy. - Michael konečně zpívá naplno rockově, na Heritage je jeho projev barevnější než v minulosti. - "Folklore" je fakt pěkná skladba Pořád ve mě však přetrvává dojem z přeceňované skupiny, která posledních sedm let žije ze své daleko plodnější minulosti.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.