MOGWAI - The Bad Fire
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kontraverzne, inkoherentne (nedrzi pokope) ale pomerne stale kvalitne album, latka je vsak pre metalove publikum nasadena prilis vysoko, genialna skladba je len jedna a to THE LINES IN MY HAND kde sa predvaza stare jadro Opeth ( Mike+bassak), preco sa druha najlepsia skladba PYRE pri tom mnozstve vaty nachadza iba na limitke je pre mna zahadou ... skoda ich :-(
Album není dokonalé a určitě je těžké ho vstřebat. Já k němu cestu našel.
Takovýhle typ rockové muziky mám rozhodně daleko víc rád než death metal, takže to, že to není metal, je pro mě naopak dobře, jen tak pro začátek. Průser desky je ale podle mě hlavně v nápadech, jejich pospojování a celkově prostě ve skladatelství. Nejvíc silných momentů jsem osobně našel ve Famine a nakonec i v tom singlu. Metal nemetal, podle mě je to nejslabší deska co kdy Opeth vydali.
keby na tej doske nebol prvy singel tak to bude ovela horsie :) ------------------------------------------------------------------ s odstupom casu + 1.5 :)
-bez slovního hodnocení-
Dost dobrá práce. Po dlouhé době slyším zajimavé, dobře zahrané, dobře nazvučené a dynamické album. Watershed je (podle mě) podstatně, ale podstatně horší deska. Taky pan Martin Axenrot udělal značný pokrok - smekám. Pro mě asi deska roku. P.S. pan Morbo zde níže skvěle vyjádřil i moje pocity, zejmnéna kritikou současných dynamicky komprimovaných a sterilních nahrávek.
variace na floydy? hmmm...
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
niektore pasaze mi lezu na nervy
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!