OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
No, přiznám se, že i přes všechny chválu a propagaci, mě film až tolik nëzaujal. Přiznám se, že děj se mi skoro z hlavy vykouřil.
http://www.csfd.cz/film.php?diskuze=1&id=215217&top=
tak už to vim :)
Ale nieje:))
to vypadá zajímavě :)
nevíte o co jde v tomhle? :)
http://www.csfd.cz/film.php?215217
to vám teda jako to "poselství" stačí dost málo. Víte, je to trochu o ničem, ty filmy se až zas tolik neliší. Hádat se, který je hlubší, je dost ošidné. Ale jestli MR nese hlubší sdělení, když tedy na to došlo, no páni, tak to už ho najdu docela všude.
vike: Ano, to jsem měl na mysli, Spielberg se na konci lekne dilematu, jehož řešení by znamenalo hrdinu zabít a použít jako oběť systému, který je sice zneužitelný, ale zachraňuje životy. Prostě ve jménu klišé změnil zcela smysl předlohy...
Na miste otce (Cruise) v WoW mohl byt jakykoli jiny otec (s jakymkoli osudem). To co bylo neni vzhledem k okolnostem vubec podstatne. Je to zabava, akcnarna bez nejakeho hlubsiho poselstvi.
MR naopak balancuje na hrane nekolika etickych/lidskych otazek. Nicmene je pojat prilis hollywoodsky/americky a zel se ani nedrzi v zaveru Dickovy predlohy.
No, a to si právě myslím, že není pravda. WoW je právě ta zábava, která dobře sype, ale tvrdit, že MR je film nějak etičtější (hlubší?), to bych si netroufal. Já pod tím pořád vidím přímočarý akčňák, který najednou tak nějak skončí a člověk si říká „…a? a co?“. Čert teď vem, jestli Cruise je nebo není hvězda, v mnoha ohledech, bez ohledu na „letecké“ aspekty jeho kariéry, hvězdou je. Ale MR je právě takový. Zábavný, rychlý, líbivý, vletíte do toho jako do tunelu a barevné stěny kolem se ženou za vás – ale najednou jste z tunelu venku a máte pocit, že vás o něco brali. Že vám začli něco slibovat a ono prd. Teze „systém je manipulovatelný“ v tom filmu je, ale, kristepane, to přeci nestačí!!! Tezi o postavení jedince, který se pro systém obětoval a ten pak s ním začal zametat, co si vzpomínám, najdeme i v Rambovi. A zatraceně moc to nestačí.
Pro mne je mnohem zajímavější příběh otce, kterej v životě ledacos „prosral“ a přesto pořád bojuje se situací, okolnostmi, dětmi i sám se sebou, než skutečnost, že „systém je manipulovatelný“. To si tedy troufám tvrdit, že právě WoW jde oproti MR někam hlouběji (v rámci možností zábavného žánru, že).
Nevím, Minority má podle mého podobný problém jako WoWorlds: neví, kdy skončit, kdy přestat... Problém Minority je jednak etického rázu (Spilebreg absolutně změnil pointu Dickovy předlohy a tím jí obrátil naruby) a jednak čistě řemeslný: je to strašně nastavovaná kaše. Neměl bych problém s tou etickou rovinou (i když je systém manipulovatelný --- přestože může zachránit tisíce životů --- zrušíme ho), ale nelíbí se mi to natahování. Válka světů je naproti tomu naprosto jednoznačná a neproblematická. Je to kvalitně natočená zábava s určitým varovným podtextem, Minority report byl podle mého trochu "závažnější" film.
girg - třeba to půjde léčit?
(Disappear má pravdu, jako by si s Hrůšou z oka vypadli); ale Minority Report byl spíš takový pokus. Do dvou třetin dobrý, pak se to nějak zamotá a když to dokoukáte, nestačíte se divit. Musíte si furt dokola říkat: k čemu to je? A o čem to vlastně je? To tedy s WoW zašel Spielberg mnohem dál (a hlavně jinam) a výsledek je daleko lepší. Nelogičnosti bych nevyčítal, to jde snadno, ale ony se v podobných filmech najdou skoro vždycky. Cruisova příležitost je tady hlubší a lepší, než v MR. Jenom, chápejte, já když ho vidím, jak se „bojí“ pod stolem, ono to je vcelku autentické a snad by to bylo i funkční. Zkrátka tady mu to vážně vyšlo. Jenže já u toho mám pocit, že se na mne z plátna valí ten jeho klukovsky roztomilej kukuč, a jako bych slyšel kdesi v dáli hučet tryskový letadlo.
Marigold - [6.3.2006 12:40]
nenadávej Ivetě!
:))) No jo, Cruise a Rudolf Hrušínský nejmladší, ta podoba ;))
Ale jo, Interview s upírem bylo dobré a v Minoritce neměl Tomík co posrat, byla to role šitá na míru.
Ty krávo :o))))))))))))))))))
svatba upírů:-))))))))))))
co to plácám - Interview s upírem
mně se Cruise líbil snad v každém filmu kde hrál - hlavně Minority Report, Svatba upírů a právě Válka světů, nemám co bych vytknul
Charlieho Sheena mam rad za jeho chovani ke svemu okoli :)) skoda, ze ej to herec jenom jednoho filmu.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek